Hohenbogen´s Kaffee - Články

Uvařeno z bedýnky No. 1

Fri, 18 May 2012 12:25:11 +0200

Rozhodla jsem se demonstrovat, jak zeleninové bedýnky doma zužitkováváme, ale nevím, jak dlouho mi tohle předsevzetí při mém vypjatém denním rozvrhu vydrží. Tady je ochutnávka z čísla jedna:

Česneková pažitka vytvořila ochucení tvarohového dipu - tady platí obecné pravidlo, když už nevím, kam s ní(m), šoupnu to do tvarohu (viz ředkvičky vloni). A dip se servíroval s hitem naší domácí kuchyně mých dětských let. "Milé děti, když já byla malá, neexistovaly žádné hranolky, předsmažené polotovary z mrazáku obchodů. Kdo chtěl nezdravé hranolky, musel do hospody, restaurace a nebo doma smažit v jedné vrstvě na pánvičce. Doba fritovacích hrnců byla ještě v nedohlednu."

Tyhle pečené brambory bývaly večeří luxusní i když levnou. Pekli jsme je na domácím sádle, posolené a okmínované a v půlce pečení se ještě důležitě obracely - pedantská vychytávka našeho tatínka - aby byly zlatavé z obou stran. Pro pět členů rodiny stačily dva plné plechy hustě narovnaných plátků. Na trik se solením brambor až po upečení jsme přišly až s érou již zmíněných fritovacích hrnců, vyčetli jsme to v návodu, jak získat křupavé hranolky. Míchal se k nim tvaroh s cibulí, kmínem, někdy se sladkou paprikou. Když byla doba zabijaček, přikrajovali jsme k nim sulc - to zbožňuji dodnes. Občas se s nimi v dnešní době setkám na jídelních lístcích a to se pak nazývají patřičně vznešeně - jako bramborové dukáty.

Grilovaný hermelín na salátovém listě je hitem mojí závodní kuchyně, tedy alespoň pro mě.

Hermelín naolejuji olivovým olejem a okořením: čerstvě mletým pepřem, někdy drceným česnek, někdy drcenou chilli papričkou, štipkou sušeného, vlastnoručně trhaného řeckého oregana a vavřínu, stojí mi v kuchyni dekorativně v džbánku, ale zásoby už bohužel docházejí. A voní opravdu o stupínek lépe, než ty kupované. Navrch přidám větvičku rozmarýnu a pro pány košilku z anglické slaniny. Tuším, že jsem vám ještě nesdělila, že miluju přepečené rozmarýnové větvičky, jak z hermelínu, tak pečené dýně nebo brambor, křupají a voní trochu jako jehličí. Lépe se v troubě griluje zabalený v alobalu, tentokrát jsem musela balit do papiloty z pečícího papíru. Při 200 ºC peču v troubě 15 minut, troubu však "nehoním nadarmo," tentokrát se hermelín svezl s pečením bramborových placek. Možná jsem na závěr mohla papír roztrhnout a pustit na dvě minuty troubu na gril.

Hit jsem ale dovedla k dokonalosti dokonalou salátovou zálivkou:

Na jednu osobu: 1 polévková lžíce olivového oleje, 1 čajová lžička francouzské hořčice, 1 čajová lžička tekutého medu, 1 čajová lžička dobrého octa (nyní bílý estragonový). Tahle zálivka mně provází celé letošní léto a nemůžu se jí nabažit. Třeba zachutná i Vám, ale doporučuji jí opravdu jen na salátové lupení, můžete si z různých druhů salátů vytvořit na talíři salátový mix. Dobrou chuť!

Škoda nevařit na Světě knihy

Tue, 15 May 2012 14:00:08 +0200

Sobotní odpoledne bylo nákupní a to dokonce ve velkém pražském světě a já byla dokonce tak duchaplná a myslela na sebe, že jsem si našla chvilku a zastavila se v knihkupectví Knihy Dobrovský. Chtěla jsem si prozkoumat novou kuchařku Deník Dity P., na kterou se opravdu dlouho čekalo a která se tak krásně na začátku května znenadání vylíhla spolu i s vyšívaným porcelánem. A padla mi do ruky tahle:

Já to přiznám, v první chvíli jsem byla hodně zklamaná a možná jsem se i zhrozila, nejprve netradiční vazby, takhle vypadaly "Příručky mladých svišťů," které jsem kupovala před deseti lety svému synovi, který je shodou okolností ve stejném věku, jako mladý kuchař Martin Škoda. Jen stály čtyřikrát méně. Papír, použitý na knihu, bude možná recyklovaný, má silnou gramáž, dělá velkou škodu fotografiím otištěným v kuchařce. Výsledkem je rozmázlý, neostrý tisk. Pro někoho, kdo je "citlivý na oko" a věci zprvu hodnotí vizuálně, než je prozkoumá, je to velký průšvih. Můj dojem - publikace nakladatelství Dona z dob socialismu, která se dávala soudružkám jako dárek k MDŽ. A děsně mně to mrzí, že toho kluka neuchopili jinak, tohle mi jako kreativní opravdu nepřipadá. Vím, že nejsem cílová skupina pro tuto kuchařku, ale nemyslím, že by "mládež" byla z designu této kuchařky nadšená. Ale možná si udělám průzkum a pak vám názory mládeže budu reprodukovat.

Nápad s hudebním doprovodem k receptu hodnotím velice vysoko, přiznám se, že z aktuální hudební scény jsem opravdu out. A to bych se před dvaceti lety rozhodně ani představit nedokázala. Tohle si pusťte k míchaným vajíčkům připravovaným ve stylu Gordona Ramsaye :

the kills goodnight bad morning

Jsem si jistá, že můj syn by to podle kuchařky zvrzal, rajčátka by neopékal v jiném hrnci, jelikož to tam není výslovně napsáno. Šoupnul by je rovnou do těch vajec a pak by se divil.

Já bych byla nadšená z této kuchařky - ale opět jen okem. Tahle kuchařka má obrázkový příběh, skvělé fotky a to je pro mě impulzem pročíst si jí od A - do Z.V této době jen už poměrně překuchařkováno a styl jeden recept na stranu, doprovázený fotografií receptu na straně druhé, když se jedná o superjednoduchý salátový recept o třech igrediencích za danou je také luxus. Který mi ale dělá vizuálně radost. A pak se také najdou kuchařky, ve kterých jsou tiskové chyby v recepturách. To už je průšvih největší.

Tuto sobotu máte jedinečnou šanci všechny vaše možné kuchařkové sny ohmatat, prohlédnou, nakoupit i ochutnat, ale opět mají největší příležitost ti co jsou nejblíže Praze. Tyto kulinářské akce uvádí knižní veletrh Svět knihy 2012 na pražském Výstavišti:

Pavilón L 806 - Smart Press:

Pátek 18. 05. 2012, 11:00 - 12:00 Škoda nevařit!
sedmnáctiletý kluk Martin Škoda, který vaří už dobrých osm let, napsal kuchařku pro své vrstevníky, plnou skvělých receptů a hudby. Přijďte se přesvědčit a ochutnat!

Pátek 18. 05. 2012, 13:00 - 14:00 Biodobroty Hanky Zemanové
Ochutnávka biodobrot z Biopekárny Zemanka, autorka receptur je i autorkou bestsellerových knih "Biokuchařka" a "Bioabecedář".

Pátek 18. 05. 2012, 15:00 - 16:00 Jana Florentýna Zatloukalová - autogramiáda
Setkání a ochutnávka dobrot Jany Florentýny Zatloukalové, autorky "Kuchařky pro dceru", " Vánoční kuchařky pro dceru", "Kuchařského zápisníku pro dceru".

Sobota 19. 05. 2012, 12:00 - 13:00 Helena Chvátalová - autogramiáda
Setkání s Helenou Chvátalovou, autorkou nové "Kuchařky pro báječné tchyně". Přijďte si pro dobré rady do kuchyně i do rodinných vztahů nebo skvělý dárek pro maminku!

Sobota 19. 05. 2012, 15:30 - 16:30 Dagmar Derré - autogramiáda
Dagmar Derré, spoluautorka "Olivové kuchařky" a "Mořské kuchařky", bude podepisovat tyto knihy a přichystá pro Vás i ochutnávku.

Neděle 20. 05. 2012, 11:00 - 12:00 Iva Málková - autogramiáda
Autogramiáda knih Ivy Málkové o zdravém hubnutí z edice Hubneme s rozumem, spojenou s ochutnávkou zdravého mlsání a možností nechat si změřit hladinu tuku přímo na stánku.

P 208 - Albatros Media a.s.

Sobota 19. 05. 2012, 12:00 Receptíky pro kuchtíky - ochutnávka
Recepty představí jejich autorka Pavla Šmikmátorová.

v neděli 20. května od 12 do 13 hodin Polední menu Vilemíny Kadlasové , autorky knihy Cukr na nitku

Autorka vzpomínkové kuchařky Cukr na nitku připomene, jak se vařilo před třiceti lety.

To je vše, co jsem byla schopná podchytit.

P.S.: Ten Deník Dity P. je vyprodaný. Ale vzali by mně do pořadníku.

Číslo jedna

Fri, 04 May 2012 06:41:02 +0200

Se začátkem května se rozjela i další nová bedýnkářká sezóna. Velmi zvolna, jak dokumentuje fotka a cena 230,- korun českých. Může se zdát málo za hodně peněz. Já jsem ale s Gamabedýnkama spokojená, vím, že hubenější bedýnku vykompenzují tou příští a přihodí něco navíc. Mám v plánu velkou bedýnku dvakrát za měsíc - kombinaci 5-8 kg sezónní zeleniny a ovoce.

Chřestem jsem se včera zavděčila třem členům rodiny, čtvrtý tančil na kurzu. Pro inspiraci jsem listovala kuchařkou Marcelly Hazan a padla mi do oka frittata. K dokonalosti mi chyběla tři vajíčka, vzala jsem tedy zavděk těmi dvěmi zbylými dvěmi. Chřest jsem povařila na široké pánvi pět minut v osolené vodě, vkládala jsem ho už do vody vřící a pak nechala jen bublat. Bylo ho 300 g. Vytáhla okapat na cedník, pánev osušila, rozpálila na ní lžíci olivového oleje a másla. Stonky chřestu jsem rozčtvrtila na špalíčky, špičky nechala dál odpočívat, zbytek jsem minutku restovala, pak přihodila dvě rozkleplá a rozšlehaná slepičí vajíčka a za stálého míchání nechala tuhnout. Osolila, přidala polévkovou lžíci ricotty - obvykle dávám kysanou smetanu, vajíčka nadlehčí do krémovité konzistence. Tady jsem out od receptu na frittatu, do které se dává parmazán. Ale to už by mi výsledný pokrm doma nikdo nejedl. Špičky chřestu jsem vrátila až do hotové vaječné míchanice, která na focení není opravdu fotogenická. Vajíčka chytnou pistáciovou barvičku a mnohého by to od konzumace mohlo odradit. Naštěstí ne ty mé staromilce a byla jsem ráda, že si na chuti chřestu pochutnala i ta naše nejmladší sedmiletá. Tak.

Já jsem holka z vesnice a po čtyřech letech blogování, kdy jsem si rozšířila obzory, si myslím, že mně jen tak něco nezaskočí. Ale z výhonků, které vidíte ležet vedle chřestu, jsem byla, přiznám, rozpačitá. Buď do bedýnky opravdu přihodili česnekovou nať a nebo mi poradíte. Jsem zvědavá.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka pod čarou:

Když jsem nevěděla, ptala jsem se na všech frontách, taktéž u zdroje a Martina Andresová mi odpověděla:

"Jedná se o česnekovou pažitku (také se jí říká čínská nebo česnekopažitka). Je to "sestra" té naší, jen má plochý list (při růstu bílý květ) a česnekovou příchuť. Pro nás ji pěstují Svačinovi a my ji doporučujeme použít stejně jako naši známou pažitku do pomazánek, na vajíčka, do polévky. Dá se i zamrazit nebo usušit. Nedráždí žlučník, obsahuje vit.C, podporuje trávení a snižuje krevní tlak.
Tuto jarní nedávejte do skleničky s vodou - má tendenci zahnívat od zaříznutých spodních částí."

V hlavní roli muž a česká kuchyně

Fri, 27 Apr 2012 10:06:10 +0200

Prozradím vám fintu "fň." Jak přinutit svého muže domácího, aby se postavil kuchyni čelem a zbavil vás starosti jednoho nedělního oběda? Podmínkou je samozřejmě vyskytující se muž, který má občas chuť něco uvařit. Druhou, vařit v časovém intervalu sedmi až čtrnácti dní lehká, zdravá a finančně nenáročná jídla. A tou třetí, nechte po bytě povalovat food časopisy. To by bylo, aby se nechytil na udičku. A za čtvrtý, kecám. Ale bylo by to moc pěkné, kdyby to takhle jednoduše fungovalo.

Mám ráda českou kuchyni, jakpak by ne, když jsem na ní vykrmená od dětství. Svíčkovou umím od maminky, rajskou od Šárky, koprovku nevařím, jelikož jí děti nerady a na španělské ptáčky mám svého muže. A tady je naše menu posledního víkendu. Byla to velká špica! You simply the best!

Španělský ptáček

Plněním a motáním hovězího závitku - notorický základ zná každý, nebudu zdržovat. Změna přichází při výrobě omáčky, není to třílitrový hrnec plný hnědé tekutiny, která - aby měla vůbec nějakou chuť, se musí se ochucovat bujónovou kostkou. Omáčku tvoří jen decentní louže šťávy na talíři, tak akorát, kolik potřebujete k jednomu závitku a dvěma plátkům knedlíků. A to je zrovna tak akorát - nepřežíráte se, nepřibíráte a česká kuchyně není devalvovaná.

"Opečené závitky se dusí v cibulovém základu (cibule osmažená dozlatova na třech lžících oleje, podlitá a provařená horkou vodou z hrnku -250 ml). Když jsou téměř měkké, vyndají se a šťáva se nechá vyvařit. Pak se zapráší 2 polévkovými lžícemi hladké mouky. Osmahne, zalije studenou vodou, rozšlehá metličkou a za stálého míchání přivede k varu, pomalu vařit se nechá deset minut. Pak se závitky vrátí zpět a společně dodusí do měkka."

"Karlovarské žemlové knedlíky

10 žemlí,

200 ml mléka,

2 vejce,

špetka muškátového oříšku,

100 g polohrubé mouky,

4 lžíce pokrájené petrželky,

sůl.

Žemle nakrájejte na kostky, nasypte na plech, ve vyhřáté troubě nechte oschnout. (úsporně - nakrájejte je den před vařením a nechat oschnout přes noc, nebo je tento víkend vystrčit na slibované letní sluníčko - na balkon, na parapet, oschnou jedna báseň).

V míse rožšlehejte mléko se žloutky, muškátovým oříškem a špetkou soli, přisypte mouku a petržel (v těch Martinových petrželku nehledejte, ach, ty děti) a umíchejte tužší těstíčko. Přidejte do něj kostky housky, promíchejte a nech deset minut odpočinout. Mezitím ze dvou bílků ušlehejte sníh. Přidejte je do odleželého těsta. Navlhčenýma rukama utvořte dvě kulaté šišky. Zabalte je do potravinářské fólie, fólii však příliš neutahujte, aby těsto mohlo při vaření nabývat na objemu. Konce pevně ovažte provázkem. Fólii několikrát propíchněte. Knedlíky vložte do zvolna se vařící vody a vařte 20-25 minut."

Knedlíky se zdají na zakrojení nožem tuhé, ale to jen tak klamou tělem.

"Staročeské vdolky s klevelou

na těsto:

20 g droždí,

40 g cukru krupice,

500 g polohrubé mouky,

250 - 300 ml mléka,

sůl,

2 žloutky.

80 g másla,

½ lžičky (čajové) citrónové kůry,

Na jablkovou vložku:

3 jablka,

3 polévkové lžíce krupicového cukru,

1 polévková lžíce skořice.

Na zdobení a dochucení:

klevela nebo prostá česká švestková povidla,

250 g tvrdého tvarohu na strouhání,

250 ml kysané smetany."

Vyrobíme kvásek: droždí rozmíchat s lžící cukru a mouky a nechat v teple vzejít. Se zbytkem surovin zaděláme kynuté těsto a necháme vykynout, až těsto zdvojnásobí svůj objem - tahle procedura se může nechat na starosti domácí pekárně.

"Jablka oloupejte, odstraňte jádřince, nakrájejte na malé kostičky a promíchejte je se skořicí a cukrem. Zapracujte do těsta a nechte znovu vykynout.

Lžící nabírejte kousky těsta, vyválejte v mouce a v dlaních tvarujte bochánky, ty sázejte na plech vyložený pečícím papírem a dlaní trochu zploštěte. Na plechu je nechejte ještě 15 minut kynout. Pešte v troubě předehřáté na 180 °C asi 20 minut do růžova. Upečené pomažte klevelou, nebo povidly, posypte strouhaným tvarohem a ozdobte zakysanou smetanou."

Tvrdý tvaroh byl z Lidlu, značka Pilos. Tedy, upřímně, je to hybrid tvrdého a měkkého tvarohu. Stačí nadrobit, nemusí se strouhat, ale je tak lahodný, že se jej určitě příště dám k bramborám na loupačku. Při sypání vdolků tímto tvarohem je zcela zbytečné navrh přidávat kysanou smetanu. Jen pak kazí chuťový dojem tvarohu.

"Klevela či taky klevera je kořeněná švestková rozvárka s rumem:

500 g vypeckovaných švestek,

2 hřebíčky,

120 g cukru krystal,

2 lžíce rumu

1 lžička mleté skořice.

Švestky podlijte trochou vody, předejte hřebíčky, přiklopte a při střední teplotě zahřívejte, dokud švestky nezměknou a nepustí šťávu. Občas zamíchejte. Jakmile švestky pustí šťávu, odkryjte pokličku a na mírném plameni nechte zhoustnout. Pak přisypte cukr a vařte 10 minut. Odstavte, vmíchejte rum a skořici. Ještě horké plňte do vyhřátých sklenic, pevně uzavřete a otočte víčkem dolů."

Zdroj všech tří receptů: příloha Ženy a život - Chuťovka, podzim 2011

P.S. Miluju hovězí a jedna fotka z tohoto článku je mým autorstvím. že neuhodnete, která ;-).

Velikonoce na Chalupech

Sun, 22 Apr 2012 14:53:30 +0200

Letos jsem utekla veškerému pečení mazanců a beránků, obvykle to bývá má večerní šichta na velký pátek. Abych byla přesnější, ujela jsem mu rychlíkem Ex 352 Franz Kafka ve společnosti tří malých prcků. Zbytek rodin dorazil do velikonočního víkendu za námi a moje maminka to pečení samozřejmě zachránila, poslala za námi do Mexika pět mazanců, tři šrůdlíky a dvě bábovky, jednu zaječí a druhou račí - asi jen tak mimo hru. Velikonoční kuchyň zachránil sestřin muž, postaral se o všechny tři hlavní obědové chody, takže čtvero ženských rukou mu jen přihrávalo přílohy. A je to bezva relax, když toto starání můžu jednou čas od času vypustit, zvlášť, když už do kuchyně házím bílý ručník. A je to bezva, když si pak tak bezvadně pochutnám - protože když někdo masu rozumí, tak je to na talíři setsakra poznat. Tradice, netradice.

Těm beránkům jsem ve finále až tak moc neutekla, byl jich plný kopec.

Oběd první, mladý tříkilový sumec v trojobalu - moc dobré, pevné maso, které drží strukturu, není blátivé a nemá bahenní příchuť. Minimálně tuku, ryba jím není cítit. Druhý den jsme studený rybí řízek snídali, dívali se ven z okna na zasněžené louky a pláně a připadali si, jako o Božím hodu vánočním, ne velikonočním. Skvostnou kaši umíchala sestra nejmladší. A naše tradiční nádivka se podávala těm, kterým rybí maso nejede.

Tak trochu bojovka, hledání vajíček, které na louce pro děti nechal velikonoční zajíček. Úplně tomu věřily, než uviděly fotodokumentaci. Opět jsou o jednu iluzi chudší.

Hohenbogen:

Vitamín B - alias bůček nikdy nesmí o velikonocích chybět. Ten letošní byl čtyři dny naložený v medové marinádě a po upečení měkoučký, jako dort.

Letos byl přestupný rok, proto naše děvčata mohla vyrazit hodovat s pomlázkou. Chvílema si to opravdu užívala.

"Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka. Nedáte-li vajíčka, uteče Vám slepička do horního rybníčka.

A z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže?"

Panímámy extra moc neotevíraly, ale slepice se o vajíčky nefalšovaně bály:

A oběd třetí, husokachna z domácího chovu, bílé a červené zelí. Bramborový knedlík od sestry, z předem uvařených, den starých brambor, krupičky a hrubé mouky, vajec. Byly tak jemné, že jsme se chvíli báli, že vaříme místo knedlíků bramborovou kaši, ale naprosto zbytečně. Bývaly doby, kdy byla domácí kachna pravidelně každou neděli na talíři, právě tady na Chalupech měla babička téměř velkochov. Kachny už nám dětem lezly skoro ušima, zmražené, konzervované z plechovek, čerstvě zabité a vůbec už nám nechutnaly. Teď jsme šťastní, když si k ním "čuchnem" alespoň jednou za rok.

Tady jsem místo na skvělou husokachnu zaostřila na Gambrinus, ale to už se mi občas prostě tak stává.

Viva México! Už se tam zase těším!

Quiz Kačina

Tue, 17 Apr 2012 21:40:37 +0200

Podle které kuchařské knihy se nejčastěji vařilo na empírovém zámku Kačina? Celkem se na zámku dochovalo 56 kusů kuchařských knih a také kompletní rybářský porcelánový servis. Poprvé se mému fotografovi stalo, že mohl fotit v zámeckých prostorách, fotografování povoleno kromě galerijních prostor. Kuchařské zázemí se nacházela ve sklepě. Dokonale zařízeně dochovanou a funkční zámeckou kuchyň jsem zatím shlédla v zámku Žleby. Zrovna se v ní pekly koláčky na noční prohlídku. Voněla pekelně. Ochutnávat ani fotit se však nesmělo.

Foto by Martin Tomsu

Hádej?

Velikonoční straky a rejsky

Wed, 04 Apr 2012 20:25:48 +0200

Matka přinesla na jedno talíři krásně ohnivou červení obarvená vajíčka, na druhém bílá, obojí už natvrdo uvařená. Král hrabal se chvíli komoře, kde měl v truhlici nebozízek, strouháče, kladívka, leště i hřeby, až našel přeražený pilník s hranami na lomu jako jehla ostrými. "Schovaná věc se neztratí," usmál se, když se sním vrátil do světnice, "ten je na to jako dělaná," sáhl na talíř po vajíčku a počal si s ním hrát. Škrábl pilníkem jednou dvakrát, vlevo - vpravo nahoru -dolů a hle , Hanýžka už vidí, jak se na vajíčku bělá klásek, za ním druhý i třetí, teď rostě na něm lísteček za lístečkem, už tvoří věneček a do něho táta něco píše, opravdu, její jméno napsal : Hanýžka " bělá se tam čistě napsáno právě na bříšku červeného vajíčka. "Táto! Tato zlatý! Táto!" vykřikuje v nadšeném obdivu dcerka. "Mně taky! Mně taky!" prosí Marjánka a matka hledí n muže i na tu dětskou radost, cosi jako žárlivost vkrádá se jí osrdce. Muž kreslí teď ovečku, pěknou, i kadeřavou vlnku jí dělá.

"To by bylo, abych to nesvedla ještě líp než mužský, přece jsem bývala za svobodna nejlepší malířkou strak po celém Chodově ." Neříká však nahlas nic, nechlubí se, jen se zatajeným dechem se dívá na muže, jak mu rychle roste piplavá práce v rukou, ač by se zdáli, že jeho silné, tupé prsty nemotorným pilníkem musejí skořápku prodrápnout. Ještě chvíli se dívá a říká se:" To já bych jinak vymalovala. Muži jsou přece jen nemotorové. Nic jim nenapadne. Pročpak tam nevyrýsuje srdíčko místo kolečka, to by bylo stokrát hezčí." Hanit před dětmi ani radit nechce, muž po ní pomrkává, jako by říkal:"To se divíš, jako pěkně umím?!"

Až to Králové déle nevydržela, Vyskočila od stolu, sáhla do svého šití, vytáhla kousek vosku a špendlík s malinkou hlavičkou. Voskovou kuličku dala rozehřát na mističce do horké ještě trouby v kamnech, špendlíček zapíchla do husího brka a s bílým vajíčkem v ruce sedla si k troubě,chvíli je hřála v ruce, čekala , až se vosk roztaví, už cítila v prstech, jak se jí nedočkavě chvějí, a už se jí také v hlavě zjevovaly různé hvězdy, květy, řetízky i větvičky, jako by na bílé, jemné krajky hleděla.

Hanýžka neměla uší ani očí, jak se táta s mámou škádlí. Prohlížela straky svoje i sestřiny. Každá měla tři a od otce dva rejsky, ale ty se musily schovat před krásou lesklých, ohnivě zářících strak. Obdivovala každý kvítek, růžičku, jablíčko, srdíčko a nevěděla, které to vajíčko je nejkrásnější. Nemohla se jejich krásy nabažit nemohla se s nimi rozloučit, i v noci se jí o nich zdálo a těšila se, co to bude závisti, a těšila se, co to bude závisti, až se jimi zítra pochlubí.

J. Š. Baar Osmačtyřicátnící

Přeji všem mile a příjemně strávené velikonoce!

A vylosovaným ozástěrovaným výhercem se stává ...

Mon, 26 Mar 2012 21:37:31 +0200

Všem zůčastněným děkuji. "Soutěž" jsem zveřejnila v době, kdy jsem se cítila úplně vycuclá - sluníčko do mě pralo energii ze všech stran, ale moc to nepomáhalo, vlekla jsem se jako těžkotonážní slon. Co platilo na mně - také to králičí okusování zeleného a více pohybu venku, prostě to hýbaní opět natrénovat. Trochu jsem přes zimu zakrněla. (A mnohé vaše tipy si beru k srdci.) A do týdne jsem už opět akční - krk rodiny, mávám bičem nad hlavou a těším se na velikonoční pečení.

A výhercem se stává:

S Rozmarýnou blahopřejeme ♥ !

Velikonoční zástěrová soutěž

Sat, 17 Mar 2012 18:44:30 +0100

V povětří vane čerstvý vítr a tak si to s předvelikonočním potěšením provětrám i tady na blogu a po dlouhé době hodím do větru další - "soutěž." Těším se na velikonoce. Je to pro mně takový symbolický obrat a pravý začátek nového roku - po té šedé zimě.

(foto by Martin Tomšů)

Do půlnoci neděle - dne 25.3.2012 mi tu prosím zanechte v komentáři Váš nejlepší recept na jarní životobudič. Prozraďte mi, co Vás nejlépe povzbudí, nakopne a zbaví jarní únavy. Odpovědi došlé do stanoveného termínu následný den slosuji a vylosovanému zašlu nigel nagel neue - ZÁSTĚRA! Jak praví informace na štítku, zn. Immer Schlank, z bavlny, pratelná na 60 °C. Dezén vidíte na fotografiích. Dárek jsem vybrala záměrně v duchu mých kořenů.

(foto by Martin Tomšů)

Těším se na vaše soutěžní odpovědi, nezapomeňte uvést e-mail, abych výherce mohla kontaktovat!

Jíst, meditovat, milovat

Fri, 02 Mar 2012 14:40:49 +0100

Hlavně s láskou. Pár mých oblíbených labužnických scén filmu. Ještě tři marně hledám - ranní adrenalin v kavárně, domácí snídaně v Římě a objednávka menu k večeři - v italštině. První a třetí video se může zdát být stejné, není, první je minitrailer k filmu, tedy k jeho římské části.

Carpaccio z červené řepy

Thu, 23 Feb 2012 09:43:41 +0100

Nechala jsem si odvyprávět, jak chutné je carpaccio z červené řepy, tak jak jej připravují u "nás u Rusů." Ještě jsem si na něj nezašla, zato jsem se pokusila o stejnou kombinaci popisovaných surovin a dvakrát za sebou jsem si jej naservírovala k večeři. Nevím, jak dalece je autentické, ale mně to prostě chutná!

Na jednu porci:

1 upečenou bulvu červené řepy,

olivový olej (nyní cákám tím od Pospíšilů),

vinný ocet,

sušené oregáno.

Na omáčku/dip (vystačí na 4 porce):

1 tučný tvaroh - 250 g,

1 stroužek česneku,

sůl.

S dipem babicuju:

Měkký tučný tvaroh umíchám se solí, česnekem. Nemám-li tučný, dám polotučný, nebo nízkotučný, k tomu ale přidám kelímek bílého jogurtu, nebo kysané smetany, cca 150 g. Nemám-li tvaroh, dám jen kysanou smetanu.

Červenou řepu vytáhnu z lednice, nakrájím na tenké plátky, rozložím vějířovitě po talíři, pokapu olivovým olejem a vinným octem. Posypu sušeným oregánem. Doprostřed navrším kopeček ochuceného tvarohu. Podávám s opečeným celozrnným toastem.

Dobrou chuť!

Zimní zabijačkové vitamíny

Wed, 15 Feb 2012 21:06:42 +0100

Jitrnice, jelítka kroupová i housková, tlačenka, ovar, černá polívka, prejt, smažák, škvarky, sádlo a čerstvé řízky - smažené na sádle. Zabijačkové hody by mohly být touto dobou v plném proudu. Voňavá masová nadílka dokáže ale naše žaludky a žlučníky potrápit. Někdo si pomůže stopečkou dobré pálenky, u nás doma ale bylo zvykem k tomu tučnému přidat něco kompenzující zdravější přílohy. A co se asi v únoru mohlo a může krčit z poslední úrody ve sklepech a spižírnách, než kysané zelí, jablka, cibule, křen a řepa. Dobře, ještě zbytky zcvrklé mrkve, petržele, celeru a brambor. A dýně. Ale ty se mi do mých dvou receptů nehodí.

Přímo na zabijačku se u nás dělal křen na dvojí způsob - jablečný a ten můj oblíbený, červený:

Potřebuji:

1 křenový kořen (nejlepší kořínek křenu je dvouletý, cituji Naší kuchařku),

6 malých bulv červené řepy (o velikosti tenisového míčku), nebo jednu obrovskou.

Řepu omyju a předem uvařím, nebo upeču zabalenou v alobalu v troubě (úsporně, samozřejmě u příležitosti významějšího pečení, jak by řekla moje maminka:"Nehoním troubu kvůli šesti kouskům řepy.") Schladlou oloupám a nastrouhám na robotu na struhadle s malými slzičkovými otvory. Na stejném struhadle nastrouhám i křen. Pokud má grády, musím si nos pořádně krýt - převážu ho šálou, šátkem, nebo ho alespoň schovám do roláku. Obojí promíchám a zaleju dvěma naběračkami masového vývaru, když není vývar, postačí převařená voda. Napěchuje se do skleničky se šroubovacím víčkem, v lednici vydrží tak čtrnáct dní bez újmy. Já jsem pro ten svůj použila jen řepy tři, ale je to málo, odhaduji to na jeden díl křenu, dva řepy. Řepa by měla dominovat.

Červený křen je nezbytný k ovaru, hodí se i k jitrničkám a jelítkům. Když už není ze zabijačky ani kousku, tak i k dobrým párkům.

Když lovíme jitrničky a prejt ze zásoby, opékáme je na pánvi nebo rozpékáme v troubě, dává se na stůl tento salát z kysaného zelí:

Potřebuji:

500 g kysaného zelí (kupuji jedině značku Samir z Bohušovic nad Ohří),

1 velké červené jablko,

půlku cibule střední velikosti,

1 polévkovou lžíci řepkového oleje,

1 zarovnanou polévkovou lžíci cukru,

čerstvě mletý pepř.

Zelí překrájím na menší kousky, i s nálevem v míse smíchám s nahrubo nastrouhaným jablkem a nadrobno nakrájenou cibulí. Jablíčko neloupám, jeho slupka je cenná na vlákninu i vitamíny. Pokud je hodně sladké, nemusí se salát přislazovat, záleží na chuti. Přidám olej a okořením mletým pepřem. Salát je lepší, nechá-li se alespoň půl dne rozhležet v lednici. V ní také vydrží tak pět dní vhodný ke konzumaci.

Jsem odkojená na domácích zabijačkových pochoutkách. Představují pro mě jeden z vrcholů gurmánství a jsem hodně háklivá na správné ochucení. Můj táta býval jeden čas hlavní pomocná ruka řezníkova, předkládal nám třem dětem na talíř ty nejvybranější lahůdky. Nesmí být přesoleno, tak akorát česneku, přiměřeně pepře, majoránky. Za dobrou tlačenkou a černou polívkou šla bych světa kraj... Jenže ty staré dobré časy hospodářství jsou pryč. Teď už jen hledám dobré zdroje. Tak pokud vy ty své máte, zkuste ty naše vitamínové přílohy. Dobrou chuť.

Pravidla tance a slupky na sportovní příloze - můj dávno vystřižený talisman

Sun, 05 Feb 2012 17:33:48 +0100

Tenhle výstřižek tahám z krabičky, kde mám kromě něho uložený adresář starý dvacet let, čtenářský průkaz do místní knihovy DVD Powerjógy, kartičky z logopedie mojí dcery, CD Ohrožený druh, Back to black, Melody Gardot, JET Shaka rock a Schritte 1. Taková pěkná, náhodná sbírka důležitých věcí. Výstřižku bude už přes deset let, přesto si ho občas ráda uhladím a přečtu.

"Pravidla tance - Mirka Vopavová

Pamatujete si na den, kdy jste si oblíkli nejuhozenější hadry svého života a váš otec (matka, nastávající švagr) moc pili a pak moc mluvili? Na den, kdy jste na radnici podepsali… Co jste to vlastně podepsali? Co jsem to vlastně podepsala? Pochybuji, že by tehdy některý z nás opravdu znal zdravotní stav svého vyvoleného. Jen zanedbatelné procento kalkulovalo s majetkem ženicha či nevěsty a jen promile sepsalo předmanželskou smlouvu.

Vzpomněla jsem si na to nedávno, když sousedka zapsala manžela do kursů salsy. Nevím jak u vás, ale v Praze teď salsa letí. Latinskoamerický tanec, při němž se těla houpou v rytmu rostoucí vášně, dělá v hlavách žen Vltavou křtěných paseku. Většina salsa barů, co tu najdete, je sexem nabita až k prasknutí. Ohnivé drinky, vzrušené přítmí, žhavá hudba, pánevní pohyby.

"Sním o salze už měsíce," vysvětluje mi sousedka Pavla v pekárně a podává mi igelitový pytlík, abych si do něj taky mohla nacpat svých deset rohlíků. "Například si představuju noční plážový bar," přimhouří oči a prohrábne si vlasy. "Horký vzduch mi rozpaluje tváře, cítím vůni moře. Tančím v divokém víru s neznámým chlapíkem, mám šaty s odvážným výstřihem…" Pavla si dá ruku v bok, vypne hruď, bojovně vystrčí bradu, tanečním krokem proběhne kolem dalamánků a pak dál a dál, přes celou pekárnu až k makovým koláčům. Tam udělá dvě otočky, zakloní hlavu, řekne aaach a zatočí igeliťákem nad hlavou. "Milan se mnou ovšem do kursů odmítá jít, řek´," že tam ani nepáchne," vzdychne Pavla a rozmrzele se vymaní z náručí imaginárního vášnivého Latinoameričana. Zkouším si představit souseda, náruživého vyznavače pečeného bůčku a odpoledního schrupnutí, jak svých sto kilo živé váhy rozhýbává v rytmu salsy. Zkouším si představit, jak amatérský myslivec oděn v rudé elastické košili a kalhotách do zvonu vilně vlní pánví. Nejde to. Pavla svým houpavým salsa krokem vejde k zelináři, kupuje kilo mrkve a tváří se pomstychtivě. Vím, co bude mít Milan, odpírač taneční vášně, dnes k obědu. Taky tuším že Pavla oloupe mrkev i brambory na sportovních stránkách Lidových novin dřív, než se je její muž stačí přečíst. Zasype Jágrovu fotografii kopečkem slupek a pak to všechno s gustem hodí do popelnice. Strašně s s Milanem pohádají, ale on přesto do kursů salsy nepůjde. Neboť tohle jsem tehdy všichni podepsali:

Vztah k tanci, jakož i pravidla tance se během manželství nemění.

Ani jiná pravidla..."

Chirino me selinoriza

Sat, 28 Jan 2012 08:02:11 +0100

Risk je zisk, ale také můžu počítat s prohrou. Je pravda, že jsem okolo tohoto receptu kroužila dlouho, ale přišlo mi zbytečné vařit si jen pro sebe. Mohla jsem počítat s odmítavou reakcí mých tří rodinných strávníků. Má intuice mě neklame. Není ale na čase být trochu sobecká a myslet i na sebe? Zamačkávám slzu v oku při vzpomínce na mojí loňskou soukromou řeckou Odysseu a vařím nedělní oběd.

Na vepřové maso na celeru si připravím:

1 kg vepřového ramínka,

2 lžíce másla nebo olivového oleje,

(nakombinovala jsem po jedné lžíci od obojího),

2 zarovnané lžíce hladké mouky,

sůl,

pepř,

3 čajové šálky vody,

1/2 čajového šálku bílého vína,

1 kg celeru,

2 žloutky,

1 citron,

zelená petrželka.

"Maso nakrájíme na porce (5-6), osmahneme na tuku a přidáme mouku, Když zezlátne, osolíme, opepříme podlijeme vodou a vínem. Přiklijeme pokličkou a necháme bublat asi hodinu. Mezitím očistíme celer a nakrájíme ho na silnější plátky, které rozkrojíme. Dáme je vařit do kastolku zvlášť i s několika petrželovými snítkami na 5 minut. Pak přidáme k masu a vaříme ještě asi 20 minut, dokud není vše měkké. Ušleháme žloutky s citronovou šťávou a vmícháme do nich trochu vychladlé šťávy z jídla. Když jídlo po odstavení poněkud vychladne, přidáme k němu ušlehané žloutky s citronovou šťávou. Posypeme ještě zelenou petrželkou a můžeme s bílým chlebem podávat. Dobře se k tomu hodí třeba retsina rosé. Vepřové s celerem je jedním z nejoblíbenějších způsobů přípravy tohoto masa."

Řecká kuchyně Marthy Elefteriadu, str.74

Už to porcování a dušení masa po větších kusech mi přišlo sympatické. V Čechách jsme zvyklí krájet maso na dušení na menší kostičky, jako na guláš. Místo čajového šálku jsem použila jako měrku skleničku na bílé víno, když už, tak už. Zvědavá jsem byla na zjemnění pokrmu žloutky. Příště bych dala jen šťávu z poloviny citronu, mě příjemná nakyslá chuť nevadila, chutnalo mi moc. Ale už jen při vzpomínce na chuť řeckého citronu, který se válí na sluníčku a jeho chuť není jen kyselá, ale právě vyzrále a teple nacukernatělá, myslím, že to nebylo ono. Možná bych se příště rozpůlený citron ještě předem upekla, abych z něj vytáhla to nejlepší, dělá to i Šárka. Vepřové ramínko dušené ve větších kusech si zachovalo svojí typickou, ovarovou chuť. Nakyslá šťáva s petrželkou - bohužel jsem měla jen sušenou - ho fajnově doplňuje. I když mi někde vzadu v šedé kůře mozkové tlačila vzpomínka na chuť "pajšlu,"který babička vařila z králíka. Ta pro mě v dětkých letech nebyla vůbec příjemná, právě naopak od tohoto řeckého jídla. Buď mi chutě vyzrály, nebo jsem prostě takový ješita, kterému chutná všechno, co uvaří.

Pro recept na bílý chléb si odskočím do Itálie a zkouším recepturu na ciabattu z posledního vydání časopisu Žena a život testovaného Zdeňkou Skokanovou N. a kulinárním studiem Bauermedia.

na kvásek:

půl lžičky sušeného droždí nebo 5g čerstvého,

150 ml vody,

3 lžíce mléka,

čtvrt lžičky medu.

na těsto:

půl lžičky sušeného droždí,

150 ml vody,

půl lžíce olivového oleje,

350 g hladké pšeničné mouky s vysokým obsahem lepku,

2 lžičky soli.

Kvásek kyne přes noc, zadělávám večer, všechny ingredience promíchám, až se droždí a med rozpustí. Pak vmíchám 150 g hladké mouky, má vzniknout řídký kvásek. Já mám tužší těsto. Zakryju utěrkou a nechám přes noc kynout. Ráno se jde na těsto, přidám další droždí rozmíchané ve vodě, zatím jen ve 100 ml, olej, promíchám. Pak zapracuji mouku a sůl. Je-li těsto tuhé, dolije se zbytek 50 ml vody. Nechá se kynout další 3 hodiny, až těsto ztrojnásobí objem. Pak těsto stěrkou rozdělím na poloviny, každou vyklopím na plech vysypaný moukou, namoučenýma rukama tvarujeme šišku, na plechu podélné bochníčky kynou další dobrou půlhodinu. Peče se při 220 st.C. také půlhodinku, vkládájí se do vyhřáté trouby. S výslednou cibattou jsem moc spokojená nebyla, chyběla ta křupavá kůrčička. Také se mi oba bochníčky spekly. Je pravda, že byla nádherně odlečená velkými vzduchovými bublinami. Třeba se časem propeču k dokonalosti.

KALI OREXI!

Domácí snídaňové sušenky

Sat, 21 Jan 2012 19:27:02 +0100

Oblíbenou rychlou snídaní mých dětí jsou mini sušenky Bebe. Občas to leze do peněz, tak jsem se trochu porozhlédla po něčem domácím. Podle mého mínění je na sušenky všeho druhu expertem Lucčin Hříšně dobrý blog. A já si vybrala její velmi zdravé oříškové sušenky.

Použila jsem 100 g mandlí, 100 g slunečnicových semínek a 100 g arašídů, solených. Vločky jsem předem nasucho opražila na pánvi. Z hmoty jsem tvořila kuličky a posázela jsem jimi celé dva plechy. Navzdory varování v receptu se mi neroztekly, poměrně si podržely tvar. Jsou opravdu hříšně božské, i když jejich název velí býti zdravými. (Bože, teď jsem se v těch íčkách zamotala). Jen ten původní záměr mi nevyšel, těšila jsem se, že bude na týden o školní snídaňě s jogurtem nebo mlékem postaráno. Omyl. Pekla jsem ve čtvrtek a dnes v sobotní podvečer se v dóze krčí jedenáct kousků. Musím to ještě jednou ekonomicky promyslet.

ČRo 2 Praha ve 22.05, četba na pokračování

Thu, 19 Jan 2012 20:17:27 +0100

Objevila jsem náhodou, teď se na Praze čte z knihy Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří, spisovatelky Jarmily Loukotkové. Milým a rozhodným hlasem Valérie Zawadské. Upřímně, naladila jsem později a stihla jsem usnout dřív, než prozradili zdroj vyprávění. Byla jsem dost zvědavá, o koho se jedná, takže jsem musela gůglit. Když nebudete usínat, můžete si v průběhu četby třeba poznamenávat recepty.

Koláč Mňam s lesními plody z receptáře Disney Šípkové Růženky

Sun, 15 Jan 2012 19:33:27 +0100

"Na jeden koláč budeš potřebovat:

listové těsto (koupíš hotové a vyválené).

Na smetanovou náplň:

250 ml šlehačky,

4 lžíce zakysané smetany,

75 g moučkového cukru,

vanilkový cukr,

2 vaječné žloutky.

Lesní plody:

400 g lesních plodů (maliny, ostružiny, červený rybíz a třeba taky borůvky) a pokud není sezona, můžeš koupit mražené lesní plody.

Jak na to:

Placku z listového těsta vlož na máslem vymazaný plech tak, aby těsto mělo zdvihnuté okraje. Propíchej ho po celé ploše vidličkou a upeč podle návodu na obalu. Pak nech vychladnout.

Mezitím si připrav náplň. Omyj lesní plody a nech okapat, pokud chceš použít mražené ovoce, nech ho rozmrazit.

D mísy si připrav šlehačku, moučkový cukr, vanilkový cukr a zakysanou smetanu a vyšlehej do hustého krému. Nakonec opatrně přidej dva žloutky a ještě chvíli šlehej.

Těsně před podáváním rozetři na vychladlý upečený koláč smetanový krém a posypej stejnoměrně lesními plody. Krém bude ještě tužší, když ozdobený koláč necháš chvíli v ledničce."

Velká kniha princezen, nakladatelství Egmont

Žloutky jsem vyměnila za plátek želatiny, příště bych raději déle početla v návodu a dala minimálně plátky dva. Smetanový krém na korpusu moc neztuhne, lepší napéct tartaletky, nebo rovnou naporcovat před zdobením, smetanový krém při krájení prostě teče. Žádná tato výtka neobstojí před radostí a nadšeným tvořením malých, princeznovských obdivovatelek.

P.S. Bílé rukávy všech třech zůstaly po práci opravdu bílé! To víte, lesní ovoce barví nevypratelně.

Peciválky, štědrovečerní snídaně

Fri, 30 Dec 2011 14:58:57 +0100

Je to sladké. Naprvní pohled extrémně sladké. Na první sousto taktéž. Na druhé zajímavé, na to třetí extrémně zavání závislostí. To tvrdím natruc všem odpůrcům sladkých soust. Není třeba matematicky měřit poměr cukru v závislosti na ostatním, to se nedá, buď vám chuť sedne, nebo ne. Peciválky se jedí ze společné mísy, všichni se kolem ní sesednou a vidličkou napichují kousky, labužnicky s nimi vytírají sladkou máslovo-medovo-perníkovou omáčku.

Takže den, dva, před Štědrým dnem zaděláte kynuté těsto na vánočku a pokud chcete peciválky . zaděláte v množství rovnou na dvě . Z jedné dávky umotáte vánočku, z druhé nakrájíte malé, centimetrové kousky, jako na malé buchtičky, které ovšem na plech vymazaný máslem, nebo vyložený pečícím papírem sázíte s odstupy od sebe, aby se nespekly. Upečete malé buchtičky:

A schovátě někde na ušlechtilém místě - já nějraději moučníky a dezerty den až dva nechávám nezakryté a schovávám je v pečící troubě - neokororají ani nezvlhnou.

Na Štědrý den se pak vyplatí vstávat extrémně brzo ráno. Nejdříve je záhodno připravit celou konvici nesladké náhražky kávy - čtyři sáčky Melty s pařím v litru horké vody a nechám deset minut louhovat. Alespoň jednu třetinu množství je dobré doplnit mlékem, nejste-li od zárodku velký askteta.

V kastrůlku na kamnech rozpustím máslo - asi jednu osminu a tři vrchovaté lžíce medu - je-li zcukernatělý, není na závadu, ale nesmi se dostat s máslem do varu!

Jakmile je med s máslem rozpuštěný, přidám odpovídající množství perníku na strouhání - také dvě až tři lžíce. Směs se má po jednom až po dvouminutovém provaření zahoustnou a odstavit. To si tak myslím a jelikož vím, jak by mělo chutnat - tak se snažím improvizovat - netvrdím, že dodržuju správý poměr.

Hotovou sladkou omáčku - mohla bych říkat "máčku," jelikož si myslím, že tento štědrovečerní zvyk naší rodiny musí mít původ na Moravě, i když tátova babička, která peciválky dělávala, pochází z Podbořanska - nalijeme na upečené buchtičky - peciválky. Když pečeme z jemného, na máslo bohatého, kynutého těsta, můžeme perníkovo-medovo-máslovou omáčku smíchat s buchtičkami rovnou. Pokud pečeme z levnějšího kynutého těsta, nejdříve buchtičky zalijeme - spaříme - horkou vodou, pod poklicí ihned protřeseme a ihned slijeme horkou vodu pryč a ihned zalijeme sladkou omáčkou.

Promícháme a ihned s horkou, neslazenou Meltou podáváme k snídani - věřte, nebo ne, z celé mísy zbyly jen dva kousky. Už se nám na náš rodinný, štědrovečerní zvyk podařilo zlákat veškerou novou přiženěno-přivdanou část rodiny. Alespoň za tu mojí můžu tvrdit, že to sladká závislost je. Ovšem s nepostradatelnou součástí - můj příbalový leták doporučuje zapíjet neslazenou náhražkou kávy - naší tradiční Meltou. Jakmile se takto štědře a vánočně nasnídáte, dočkáte se bez oběda, bez přesnídávky, Štědrého večera i se zlatým prasátkem. Možná ...

Štědrý rok 2012!

P.S. Abych nezapoměla, obrázkovou dokumentaci fotil Martin Tomšů.

Zasněžené vánočkové svahy

Tue, 27 Dec 2011 15:04:39 +0100

Foto by Martin Tomsu

Ratatouille Martina T.

Sat, 17 Dec 2011 19:46:48 +0100

Aneb jak to může dopadnout, když chytnete slinu při sledování filmu a nevyznáte se v pojmech a možná někdy v dojmech. Jelikož Remy a Linguini naservírovali své ratarouille tak lákavě noblesně, dostal náš kuchař chuť na koláč. Začnete kreativně. V katrolku si svaříte přiměřeně vlašských ořechů, přiměřeně medu, přiměřeně smetany, přiměřeně kokosu, přiměřeně skořice, lehce másla, lehce cukru, šťávu z poloviny citronu. Vezmete koupené, na pečícím papíru vyválené listové těsto. Rozložíte na plech a potřete směsí z katrolku. Pokladete plátky nakyslejších jablíček. Posypete krystalovým cukrem, aby jablíčka při pečené karamelizovala. Pečete asi 20 minut v troubě při 200 C.

"Práce kritika je v mnoha směrech snadná, sami riskujeme málo, avšak přesto pohlížíme zpatra na ty, kteří nám předkládají k posouzení svojí práci a s ní i své životy. Náš úspěch stojí na negativní kritice, která se dobře píše a dobře čte. Avšak hořkou pravdou zůstává, že i ten nejobyčejnější kus žvance v sobě často skrývá více smyslu než kritika, jež jej odsuzuje. Avšak přijdou i chvíle, kdy kritik opravdu riskuje a to tehdy, objeví-li něco nového a rozhodne se to obhájit. Svět často shlíží na nové talenty a nové výtvory nepřívětivě. Vše nové potřebuje přátele."

Anton Ego