Hohenbogen´s Kaffee - Články

Carpaccio z červené řepy

Thu, 23 Feb 2012 09:43:41 +0100

Nechala jsem si odvyprávět, jak chutné je carpaccio z červené řepy, tak jak jej připravují u "nás u Rusů." Ještě jsem si na něj nezašla, zato jsem se pokusila o stejnou kombinaci popisovaných surovin a dvakrát za sebou jsem si jej naservírovala k večeři. Nevím, jak dalece je autentické, ale mě to prostě chutná!

Na jednu porci:

1 upečenou bulvu červené řepy,

olivový olej (nyní cákám tím od Pospíšilů),

vinný ocet,

sušené oregáno.

Na omáčku/dip (vystačí na 4 porce):

1 tučný tvaroh - 250 g,

1 stroužek česneku,

sůl.

S dipem babicuju:

Měkký tučný tvaroh umíchám se solí, česnekem. Nemám-li tučný, dám polotučný, nebo nízkotučný, k tomu ale přidám kelímek bílého jogurtu, nebo kysané smetany, cca 150 g. Nemám-li tvaroh, dám jen kysanou smetanu.

Červenou řepu vytáhnu z lednice, nakrájím na tenké plátky, rozložím vějířovitě po talíři, pokapu olivovým olejem a vinným octem. Posypu sušeným oregánem. Doprostřed navrším kopeček ochuceného tvarohu. Podávám s opečeným celozrnným toastem.

Dobrou chuť!

Zimní zabijačkové vitamíny

Wed, 15 Feb 2012 21:06:42 +0100

Jitrnice, jelítka kroupová i housková, tlačenka, ovar, černá polívka, prejt, smažák, škvarky, sádlo a čerstvé řízky - smažené na sádle. Zabijačkové hody by mohly být touto dobou v plném proudu. Voňavá masová nadílka dokáže ale naše žaludky a žlučníky potrápit. Někdo si pomůže stopečkou dobré pálenky, u nás doma ale bylo zvykem k tomu tučnému přidat něco kompenzující zdravější přílohy. A co se asi v únoru mohlo a může krčit z poslední úrody ve sklepech a spižírnách, než kysané zelí, jablka, cibule, křen a řepa. Dobře, ještě zbytky zcvrklé mrkve, petržele, celeru a brambor. A dýně. Ale ty se mi do mých dvou receptů nehodí.

Přímo na zabijačku se u nás dělal křen na dvojí způsob - jablečný a ten můj oblíbený, červený:

Potřebuji:

1 křenový kořen (nejlepší kořínek křenu je dvouletý, cituji Naší kuchařku),

6 malých bulv červené řepy (o velikosti tenisového míčku), nebo jednu obrovskou.

Řepu omyju a předem uvařím, nebo upeču zabalenou v alobalu v troubě (úsporně, samozřejmě u příležitosti významějšího pečení, jak by řekla moje maminka:"Nehoním troubu kvůli šesti kouskům řepy.") Schladlou oloupám a nastrouhám na robotu na struhadle s malými slzičkovými otvory. Na stejném struhadle nastrouhám i křen. Pokud má grády, musím si nos pořádně krýt - převážu ho šálou, šátkem, nebo ho alespoň schovám do roláku. Obojí promíchám a zaleju dvěma naběračkami masového vývaru, když není vývar, postačí převařená voda. Napěchuje se do skleničky se šroubovacím víčkem, v lednici vydrží tak čtrnáct dní bez újmy. Já jsem pro ten svůj použila jen řepy tři, ale je to málo, odhaduji to na jeden díl křenu, dva řepy. Řepa by měla dominovat.

Červený křen je nezbytný k ovaru, hodí se i k jitrničkám a jelítkům. Když už není ze zabijačky ani kousku, tak i k dobrým párkům.

Když lovíme jitrničky a prejt ze zásoby, opékáme je na pánvi nebo rozpékáme v troubě, dává se na stůl tento salát z kysaného zelí:

Potřebuji:

500 g kysaného zelí (kupuji jedině značku Samir z Bohušovic nad Ohří),

1 velké červené jablko,

půlku cibule střední velikosti,

1 polévkovou lžíci řepkového oleje,

1 zarovnanou polévkovou lžíci cukru,

čerstvě mletý pepř.

Zelí překrájím na menší kousky, i s nálevem v míse smíchám s nahrubo nastrouhaným jablkem a nadrobno nakrájenou cibulí. Jablíčko neloupám, jeho slupka je cenná na vlákninu i vitamíny. Pokud je hodně sladké, nemusí se salát přislazovat, záleží na chuti. Přidám olej a okořením mletým pepřem. Salát je lepší, nechá-li se alespoň půl dne rozhležet v lednici. V ní také vydrží tak pět dní vhodný ke konzumaci.

Jsem odkojená na domácích zabijačkových pochoutkách. Představují pro mě jeden z vrcholů gurmánství a jsem hodně háklivá na správné ochucení. Můj táta býval jeden čas hlavní pomocná ruka řezníkova, předkládal nám třem dětem na talíř ty nejvybranější lahůdky. Nesmí být přesoleno, tak akorát česneku, přiměřeně pepře, majoránky. Za dobrou tlačenkou a černou polívkou šla bych světa kraj... Jenže ty staré dobré časy hospodářství jsou pryč. Teď už jen hledám dobré zdroje. Tak pokud vy ty své máte, zkuste ty naše vitamínové přílohy. Dobrou chuť.

Pravidla tance a slupky na sportovní příloze - můj dávno vystřižený talisman

Sun, 05 Feb 2012 17:33:48 +0100

Tenhle výstřižek tahám z krabičky, kde mám kromě něho uložený adresář starý dvacet let, čtenářský průkaz do místní knihovy DVD Powerjógy, kartičky z logopedie mojí dcery, CD Ohrožený druh, Back to black, Melody Gardot, JET Shaka rock a Schritte 1. Taková pěkná, náhodná sbírka důležitých věcí. Výstřižku bude už přes deset let, přesto si ho občas ráda uhladím a přečtu.

"Pravidla tance - Mirka Vopavová

Pamatujete si na den, kdy jste si oblíkli nejuhozenější hadry svého života a váš otec (matka, nastávající švagr) moc pili a pak moc mluvili? Na den, kdy jste na radnici podepsali… Co jste to vlastně podepsali? Co jsem to vlastně podepsala? Pochybuji, že by tehdy některý z nás opravdu znal zdravotní stav svého vyvoleného. Jen zanedbatelné procento kalkulovalo s majetkem ženicha či nevěsty a jen promile sepsalo předmanželskou smlouvu.

Vzpomněla jsem si na to nedávno, když sousedka zapsala manžela do kursů salsy. Nevím jak u vás, ale v Praze teď salsa letí. Latinskoamerický tanec, při němž se těla houpou v rytmu rostoucí vášně, dělá v hlavách žen Vltavou křtěných paseku. Většina salsa barů, co tu najdete, je sexem nabita až k prasknutí. Ohnivé drinky, vzrušené přítmí, žhavá hudba, pánevní pohyby.

"Sním o salze už měsíce," vysvětluje mi sousedka Pavla v pekárně a podává mi igelitový pytlík, abych si do něj taky mohla nacpat svých deset rohlíků. "Například si představuju noční plážový bar," přimhouří oči a prohrábne si vlasy. "Horký vzduch mi rozpaluje tváře, cítím vůni moře. Tančím v divokém víru s neznámým chlapíkem, mám šaty s odvážným výstřihem…" Pavla si dá ruku v bok, vypne hruď, bojovně vystrčí bradu, tanečním krokem proběhne kolem dalamánků a pak dál a dál, přes celou pekárnu až k makovým koláčům. Tam udělá dvě otočky, zakloní hlavu, řekne aaach a zatočí igeliťákem nad hlavou. "Milan se mnou ovšem do kursů odmítá jít, řek´," že tam ani nepáchne," vzdychne Pavla a rozmrzele se vymaní z náručí imaginárního vášnivého Latinoameričana. Zkouším si představit souseda, náruživého vyznavače pečeného bůčku a odpoledního schrupnutí, jak svých sto kilo živé váhy rozhýbává v rytmu salsy. Zkouším si představit, jak amatérský myslivec oděn v rudé elastické košili a kalhotách do zvonu vilně vlní pánví. Nejde to. Pavla svým houpavým salsa krokem vejde k zelináři, kupuje kilo mrkve a tváří se pomstychtivě. Vím, co bude mít Milan, odpírač taneční vášně, dnes k obědu. Taky tuším že Pavla oloupe mrkev i brambory na sportovních stránkách Lidových novin dřív, než se je její muž stačí přečíst. Zasype Jágrovu fotografii kopečkem slupek a pak to všechno s gustem hodí do popelnice. Strašně s s Milanem pohádají, ale on přesto do kursů salsy nepůjde. Neboť tohle jsem tehdy všichni podepsali:

Vztah k tanci, jakož i pravidla tance se během manželství nemění.

Ani jiná pravidla..."

Chirino me selinoriza

Sat, 28 Jan 2012 08:02:11 +0100

Risk je zisk, ale také můžu počítat s prohrou. Je pravda, že jsem okolo tohoto receptu kroužila dlouho, ale přišlo mi zbytečné vařit si jen pro sebe. Mohla jsem počítat s odmítavou reakcí mých tří rodinných strávníků. Má intuice mě neklame. Není ale na čase být trochu sobecká a myslet i na sebe? Zamačkávám slzu v oku při vzpomínce na mojí loňskou soukromou řeckou Odysseu a vařím nedělní oběd.

Na vepřové maso na celeru si připravím:

1 kg vepřového ramínka,

2 lžíce másla nebo olivového oleje,

(nakombinovala jsem po jedné lžíci od obojího),

2 zarovnané lžíce hladké mouky,

sůl,

pepř,

3 čajové šálky vody,

1/2 čajového šálku bílého vína,

1 kg celeru,

2 žloutky,

1 citron,

zelená petrželka.

"Maso nakrájíme na porce (5-6), osmahneme na tuku a přidáme mouku, Když zezlátne, osolíme, opepříme podlijeme vodou a vínem. Přiklijeme pokličkou a necháme bublat asi hodinu. Mezitím očistíme celer a nakrájíme ho na silnější plátky, které rozkrojíme. Dáme je vařit do kastolku zvlášť i s několika petrželovými snítkami na 5 minut. Pak přidáme k masu a vaříme ještě asi 20 minut, dokud není vše měkké. Ušleháme žloutky s citronovou šťávou a vmícháme do nich trochu vychladlé šťávy z jídla. Když jídlo po odstavení poněkud vychladne, přidáme k němu ušlehané žloutky s citronovou šťávou. Posypeme ještě zelenou petrželkou a můžeme s bílým chlebem podávat. Dobře se k tomu hodí třeba retsina rosé. Vepřové s celerem je jedním z nejoblíbenějších způsobů přípravy tohoto masa."

Řecká kuchyně Marthy Elefteriadu, str.74

Už to porcování a dušení masa po větších kusech mi přišlo sympatické. V Čechách jsme zvyklí krájet maso na dušení na menší kostičky, jako na guláš. Místo čajového šálku jsem použila jako měrku skleničku na bílé víno, když už, tak už. Zvědavá jsem byla na zjemnění pokrmu žloutky. Příště bych dala jen šťávu z poloviny citronu, mě příjemná nakyslá chuť nevadila, chutnalo mi moc. Ale už jen při vzpomínce na chuť řeckého citronu, který se válí na sluníčku a jeho chuť není jen kyselá, ale právě vyzrále a teple nacukernatělá, myslím, že to nebylo ono. Možná bych se příště rozpůlený citron ještě předem upekla, abych z něj vytáhla to nejlepší, dělá to i Šárka. Vepřové ramínko dušené ve větších kusech si zachovalo svojí typickou, ovarovou chuť. Nakyslá šťáva s petrželkou - bohužel jsem měla jen sušenou - ho fajnově doplňuje. I když mi někde vzadu v šedé kůře mozkové tlačila vzpomínka na chuť "pajšlu,"který babička vařila z králíka. Ta pro mě v dětkých letech nebyla vůbec příjemná, právě naopak od tohoto řeckého jídla. Buď mi chutě vyzrály, nebo jsem prostě takový ješita, kterému chutná všechno, co uvaří.

Pro recept na bílý chléb si odskočím do Itálie a zkouším recepturu na ciabattu z posledního vydání časopisu Žena a život testovaného Zdeňkou Skokanovou N. a kulinárním studiem Bauermedia.

na kvásek:

půl lžičky sušeného droždí nebo 5g čerstvého,

150 ml vody,

3 lžíce mléka,

čtvrt lžičky medu.

na těsto:

půl lžičky sušeného droždí,

150 ml vody,

půl lžíce olivového oleje,

350 g hladké pšeničné mouky s vysokým obsahem lepku,

2 lžičky soli.

Kvásek kyne přes noc, zadělávám večer, všechny ingredience promíchám, až se droždí a med rozpustí. Pak vmíchám 150 g hladké mouky, má vzniknout řídký kvásek. Já mám tužší těsto. Zakryju utěrkou a nechám přes noc kynout. Ráno se jde na těsto, přidám další droždí rozmíchané ve vodě, zatím jen ve 100 ml, olej, promíchám. Pak zapracuji mouku a sůl. Je-li těsto tuhé, dolije se zbytek 50 ml vody. Nechá se kynout další 3 hodiny, až těsto ztrojnásobí objem. Pak těsto stěrkou rozdělím na poloviny, každou vyklopím na plech vysypaný moukou, namoučenýma rukama tvarujeme šišku, na plechu podélné bochníčky kynou další dobrou půlhodinu. Peče se při 220 st.C. také půlhodinku, vkládájí se do vyhřáté trouby. S výslednou cibattou jsem moc spokojená nebyla, chyběla ta křupavá kůrčička. Také se mi oba bochníčky spekly. Je pravda, že byla nádherně odlečená velkými vzduchovými bublinami. Třeba se časem propeču k dokonalosti.

KALI OREXI!

Domácí snídaňové sušenky

Sat, 21 Jan 2012 19:27:02 +0100

Oblíbenou rychlou snídaní mých dětí jsou mini sušenky Bebe. Občas to leze do peněz, tak jsem se trochu porozhlédla po něčem domácím. Podle mého mínění je na sušenky všeho druhu expertem Lucčin Hříšně dobrý blog. A já si vybrala její velmi zdravé oříškové sušenky.

Použila jsem 100 g mandlí, 100 g slunečnicových semínek a 100 g arašídů, solených. Vločky jsem předem nasucho opražila na pánvi. Z hmoty jsem tvořila kuličky a posázela jsem jimi celé dva plechy. Navzdory varování v receptu se mi neroztekly, poměrně si podržely tvar. Jsou opravdu hříšně božské, i když jejich název velí býti zdravými. (Bože, teď jsem se v těch íčkách zamotala). Jen ten původní záměr mi nevyšel, těšila jsem se, že bude na týden o školní snídaňě s jogurtem nebo mlékem postaráno. Omyl. Pekla jsem ve čtvrtek a dnes v sobotní podvečer se v dóze krčí jedenáct kousků. Musím to ještě jednou ekonomicky promyslet.

ČRo 2 Praha ve 22.05, četba na pokračování

Thu, 19 Jan 2012 20:17:27 +0100

Objevila jsem náhodou, teď se na Praze čte z knihy Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří, spisovatelky Jarmily Loukotkové. Milým a rozhodným hlasem Valérie Zawadské. Upřímně, naladila jsem později a stihla jsem usnout dřív, než prozradili zdroj vyprávění. Byla jsem dost zvědavá, o koho se jedná, takže jsem musela gůglit. Když nebudete usínat, můžete si v průběhu četby třeba poznamenávat recepty.

Koláč Mňam s lesními plody z receptáře Disney Šípkové Růženky

Sun, 15 Jan 2012 19:33:27 +0100

"Na jeden koláč budeš potřebovat:

listové těsto (koupíš hotové a vyválené).

Na smetanovou náplň:

250 ml šlehačky,

4 lžíce zakysané smetany,

75 g moučkového cukru,

vanilkový cukr,

2 vaječné žloutky.

Lesní plody:

400 g lesních plodů (maliny, ostružiny, červený rybíz a třeba taky borůvky) a pokud není sezona, můžeš koupit mražené lesní plody.

Jak na to:

Placku z listového těsta vlož na máslem vymazaný plech tak, aby těsto mělo zdvihnuté okraje. Propíchej ho po celé ploše vidličkou a upeč podle návodu na obalu. Pak nech vychladnout.

Mezitím si připrav náplň. Omyj lesní plody a nech okapat, pokud chceš použít mražené ovoce, nech ho rozmrazit.

D mísy si připrav šlehačku, moučkový cukr, vanilkový cukr a zakysanou smetanu a vyšlehej do hustého krému. Nakonec opatrně přidej dva žloutky a ještě chvíli šlehej.

Těsně před podáváním rozetři na vychladlý upečený koláč smetanový krém a posypej stejnoměrně lesními plody. Krém bude ještě tužší, když ozdobený koláč necháš chvíli v ledničce."

Velká kniha princezen, nakladatelství Egmont

Žloutky jsem vyměnila za plátek želatiny, příště bych raději déle početla v návodu a dala minimálně plátky dva. Smetanový krém na korpusu moc neztuhne, lepší napéct tartaletky, nebo rovnou naporcovat před zdobením, smetanový krém při krájení prostě teče. Žádná tato výtka neobstojí před radostí a nadšeným tvořením malých, princeznovských obdivovatelek.

P.S. Bílé rukávy všech třech zůstaly po práci opravdu bílé! To víte, lesní ovoce barví nevypratelně.

Peciválky, štědrovečerní snídaně

Fri, 30 Dec 2011 14:58:57 +0100

Je to sladké. Naprvní pohled extrémně sladké. Na první sousto taktéž. Na druhé zajímavé, na to třetí extrémně zavání závislostí. To tvrdím natruc všem odpůrcům sladkých soust. Není třeba matematicky měřit poměr cukru v závislosti na ostatním, to se nedá, buď vám chuť sedne, nebo ne. Peciválky se jedí ze společné mísy, všichni se kolem ní sesednou a vidličkou napichují kousky, labužnicky s nimi vytírají sladkou máslovo-medovo-perníkovou omáčku.

Takže den, dva, před Štědrým dnem zaděláte kynuté těsto na vánočku a pokud chcete peciválky . zaděláte v množství rovnou na dvě . Z jedné dávky umotáte vánočku, z druhé nakrájíte malé, centimetrové kousky, jako na malé buchtičky, které ovšem na plech vymazaný máslem, nebo vyložený pečícím papírem sázíte s odstupy od sebe, aby se nespekly. Upečete malé buchtičky:

A schovátě někde na ušlechtilém místě - já nějraději moučníky a dezerty den až dva nechávám nezakryté a schovávám je v pečící troubě - neokororají ani nezvlhnou.

Na Štědrý den se pak vyplatí vstávat extrémně brzo ráno. Nejdříve je záhodno připravit celou konvici nesladké náhražky kávy - čtyři sáčky Melty s pařím v litru horké vody a nechám deset minut louhovat. Alespoň jednu třetinu množství je dobré doplnit mlékem, nejste-li od zárodku velký askteta.

V kastrůlku na kamnech rozpustím máslo - asi jednu osminu a tři vrchovaté lžíce medu - je-li zcukernatělý, není na závadu, ale nesmi se dostat s máslem do varu!

Jakmile je med s máslem rozpuštěný, přidám odpovídající množství perníku na strouhání - také dvě až tři lžíce. Směs se má po jednom až po dvouminutovém provaření zahoustnou a odstavit. To si tak myslím a jelikož vím, jak by mělo chutnat - tak se snažím improvizovat - netvrdím, že dodržuju správý poměr.

Hotovou sladkou omáčku - mohla bych říkat "máčku," jelikož si myslím, že tento štědrovečerní zvyk naší rodiny musí mít původ na Moravě, i když tátova babička, která peciválky dělávala, pochází z Podbořanska - nalijeme na upečené buchtičky - peciválky. Když pečeme z jemného, na máslo bohatého, kynutého těsta, můžeme perníkovo-medovo-máslovou omáčku smíchat s buchtičkami rovnou. Pokud pečeme z levnějšího kynutého těsta, nejdříve buchtičky zalijeme - spaříme - horkou vodou, pod poklicí ihned protřeseme a ihned slijeme horkou vodu pryč a ihned zalijeme sladkou omáčkou.

Promícháme a ihned s horkou, neslazenou Meltou podáváme k snídani - věřte, nebo ne, z celé mísy zbyly jen dva kousky. Už se nám na náš rodinný, štědrovečerní zvyk podařilo zlákat veškerou novou přiženěno-přivdanou část rodiny. Alespoň za tu mojí můžu tvrdit, že to sladká závislost je. Ovšem s nepostradatelnou součástí - můj příbalový leták doporučuje zapíjet neslazenou náhražkou kávy - naší tradiční Meltou. Jakmile se takto štědře a vánočně nasnídáte, dočkáte se bez oběda, bez přesnídávky, Štědrého večera i se zlatým prasátkem. Možná ...

Štědrý rok 2012!

P.S. Abych nezapoměla, obrázkovou dokumentaci fotil Martin Tomšů.

Zasněžené vánočkové svahy

Tue, 27 Dec 2011 15:04:39 +0100

Foto by Martin Tomsu

Ratatouille Martina T.

Sat, 17 Dec 2011 19:46:48 +0100

Aneb jak to může dopadnout, když chytnete slinu při sledování filmu a nevyznáte se v pojmech a možná někdy v dojmech. Jelikož Remy a Linguini naservírovali své ratarouille tak lákavě noblesně, dostal náš kuchař chuť na koláč. Začnete kreativně. V katrolku si svaříte přiměřeně vlašských ořechů, přiměřeně medu, přiměřeně smetany, přiměřeně kokosu, přiměřeně skořice, lehce másla, lehce cukru, šťávu z poloviny citronu. Vezmete koupené, na pečícím papíru vyválené listové těsto. Rozložíte na plech a potřete směsí z katrolku. Pokladete plátky nakyslejších jablíček. Posypete krystalovým cukrem, aby jablíčka při pečené karamelizovala. Pečete asi 20 minut v troubě při 200 C.

"Práce kritika je v mnoha směrech snadná, sami riskujeme málo, avšak přesto pohlížíme zpatra na ty, kteří nám předkládají k posouzení svojí práci a s ní i své životy. Náš úspěch stojí na negativní kritice, která se dobře píše a dobře čte. Avšak hořkou pravdou zůstává, že i ten nejobyčejnější kus žvance v sobě často skrývá více smyslu než kritika, jež jej odsuzuje. Avšak přijdou i chvíle, kdy kritik opravdu riskuje a to tehdy, objeví-li něco nového a rozhodne se to obhájit. Svět často shlíží na nové talenty a nové výtvory nepřívětivě. Vše nové potřebuje přátele."

Anton Ego

Ohlédnutí za martinskou husou

Fri, 09 Dec 2011 13:48:04 +0100

Foto by Martin Tomšů

Zázvorky, ledované

Mon, 21 Nov 2011 13:18:38 +0100

Zázvorky. Vánoční cukroví, o kterém jsem jen četla. Zidealizovala jsem si jej do podoby pravých českých vánoc, i když výsledek byl a je nejistý. Nikdy jsem ty správné neochutnala, u nás doma není zvykem jejich pečení na vánoční časy. Ale byla to pro mě výzva, po tak krásném popisu receptu i obzvlášť velkému prostoru, který mu věnuje babiččina kuchařka . Kdy jindy se vracet ke kořenům, než v očekávání těch nějkrásnějších dní v roce, v očekávání porozumění, důvěry, vstřícnosti, pocitu štěstí a lásky.

Zázvorky: 28 dkg cukru, 1 vejce, 4 žloutky, lžička zázvoru, špetka citrónové kůry, 28 dkg hladké mouky.

Poleva: 10 dkg cukru, 1 bílek

"Žloutky třeme s cukrem alespoň 20 minut, potom přidáme zázvor, citrónovou kůru, mouku a těsto vyklopíme na vál. Po zpracování vyválíme těsto v placku 5 mm silnou a podlouhlou zázvorkovou formičkou z ní vykrájíme zázvorky. Vykrájené zázvorky srovnáme na plech potřený voskem, dáme do chladu a necháme přes noc odpočinout. Odpočaté zázvorky ledujeme bílkem utřeným s cukrovou moučkou Zprvu je pečeme v teplejší troubě, aby vyběhly, později dopékáme v troubě mírnější. Dbáme, aby se svrchu pekly méně než zespodu, aby poleva sice vyběhla, přitom zůstala bílá a nepopraskaná. V příliš teplé troubě zázvorky vydují, středem puknou a je po kráse. Době upečené zázvorky jsou pěkně vysoké, ale hodně tvrdé. Uchováváme je nejlépe v nepolévaném kamenném hrnku, zakryjeme pokličkou a necháme alespoň 14 dní rozležet. Ledovat je nemusíme, i tak jsou dobré. Vždy je však necháme odpočinout."

V receptu jsem hned odhalila tiskovou chybu, kam s tím vejcem. Rozhodla jsem se jej třít rovnou se žloutky. Netřela jsem já, nýbž můj robot se šlehací metličkou, deset minut. Cukr jsem dala krystal. Nevím proč zrovna krystal, sáhla jsem po něm automaticky. Neutřel se do hladka. Křupal i při vykrajování. Vykrajování bylo zpočátku hračka, těsto se chytá do vykrajovátka a dá se lehce vymáčknout rovnou na plech, vyložený pečícím papírem. I když jsem pracovala rychle, z poloviny práce už jsem musela občas vykrajovátko obtisknout do hladké mouky, aby se do ní těsto nevlepilo a neuchytilo nadobro.
Zázvor, to je další kapitola, jak si práci umím zkomplikovat. Možná bych mohla říct, že tenhle přístup je přímá paralera mého života. Koupila jsem si sušený - celý zázvorový kořen, který jsem pak rdousila a strouhala na struhadle na množství zarovnané kávové lžičky. Prsty naštěstí zůstaly bez úhony.

Zázvorky se mají nechat odležet přes noc v chladné místnosti. V mém případě je tou ideální místností kuchyň, ve které netopím, a nejvíc větrám. Připouštím ale, že chladnější místo by mohlo vypadat jinak. A když přihlédnu k zvířecímu členu domácnosti, sotva šestiměsíčnímu, zvědavému a pažravému kocourkovi, přičtu si při přípravě zázvorek i zajímavý bonus v podobě cvičení. Oba plechy se zázvorkami musím uložit až nahoru na kuchyňskou linku s pomocí židle. V posilovně bych musela platit za výstupy na lavici a tady to mám zadarmo. I když se chci vidět, jak takhle cvičím třeba za deset let.

Bílkovou polevu jsem také svěřila do péče svého robota, nechala jsem jí deset minut míchat hnětacími háky na těsto. Tento drobný fígl jsem vyčetla z vánoční Kuchařky pro dceru Jany Florentiny Zatloukalové, ta jí ale použila na zdobení perníčků. Umíchala se fantasticky

Pekla jsem na 120 ºC, dva plechy v horkovzdušné troubě, později jsem teplotu snížila na 100ºC, možná by se dalo říct spíš sušila. Byla jsem ráda, že opravdu vyběhly, tak jak se píše v receptu.

Z další, pro mě cenné památky, zažloutlého paperbackového sešítku, ze kterého zbylo ale jen pár prostředních stran a tudíž je neidentifikovatelný, můžu dodat těchto dalších pár vět. Jazyk těch starších vydání má pro mě velké kouzlo:

"Všechny přípravy musí být ve vytopené místnosti připraveny, aby byly teplé. Třeme vejce a žloutky s cukrem a citrónovou kůrou celou hodinu. Na vál si připravíme prosátou mouku a prosátý tlučený zázvor. Těsto vlijeme do mouky a vypracujeme. Dáváme polovinu hladké mouky a polovinu krupičkové nebo samou hladkou. Pozor na přidávání mouky! Těsto se zdá sice řídké, ale pak rychle tuhne, proto se musí rychle na vále zpracovávat."

Shrnuto a podtrženo, navzdory všem obavám, roztékající se těsto, nevyběhlé zázvorkové tvary a popraskaná poleva, nic z toho se nekonalo. Ujišťuji vás, že rozhodně vidíte dobře, fotil můj muž, doufám, můj dvorní fotograf. Jak tak ty moje zázvorky dopadly, tváří se ušlechtile skromně, uvidím, jak se v nich zázvor rozleží, protože jeho chuť rozhodně nedominuje, jen tak zpovzdálí čaruje. Krásné vánoční čarování i vám!

Polévka, rohlíky, koláč. Někdy stačí málo.

Fri, 04 Nov 2011 10:45:24 +0100

Tohle uměly naše babičky a nám k tomu možná někdy chybí dostatek času. Vsadím se s vámi, že každý bude mít svou oblíbenou babiččinu kombinaci, polévka a sladké. U nás doma takto pokračovala tradice každou sobotu, v sobotu se pralo, proto se hustá polévka a buchty jedly třeba celý den. Zkuste návštěvě předložit domácí polévku a lívance, v létě do nich třeba se zapečte červený rybíz nebo borůvky, na podzim plátky jablíček a poprašte je skořicovým cukrem. Utrhá vám ruce, protože tyhle chutě podle mého názoru musí mít Češi zakódovany v genech. Když k polévce přiložíte kousek domácího pečiva, je to luxusní jídlo, ke kterému nepotřebujete naditou peněženku. Jídlo, které je jedinečné tím, že je opravdové.

Bramboračku vařím jen chudou, z mrkve, petržele, celeru a brambor a pokud mám, tak přidávám růžičkovou kapustu. Kořenovou zeleninu nakrájím na větší kusy, osmažím v hrnci na oleji, plátek másla chuť jen vylepší, přisypu dvě polévkové lžíce celozrnné pšeničné mouky, nechám zpěnit, přímo z kohoutku doleju vodou, asi tak dva litry, přihodím kapustu. Až se začne vařit , přidám brambory, kmín, sůl.. Když jsou brambory a zelenina měkké, zakvrdlám do polévky dvě slepičí vajíčka, když se zavaří prudkým varem, plotýnku vypnu. Když už polévka neklokotá, přidám plnou hrst rozemnuté sušené petrželovo-celerovo-libečkové naťě (na tu nedám dopustit) a majoránky. A jeden prolisovaný stroužek česneku. Ten každou polévku o stupínek pozvedne. Kdybych jí vařila jen pro sebe a muže, nechyběla by v ní hrst sušených hub, předem máčených.

O další stupínek výš se dostanete s domácím, čerstvým pečivem. Pokud nemáte v okolí štěstí dobrou pekárnu, je domácí pečení rohlíků, housek, nebo chleba přímo nutností. Pokud si tedy chcete pochutnat a ne, že bezmyšlenkovitě sníte, co vám přijde pod ruku. Tentokrát to jsou rohlíky z babiččiny kuchařky .

50 dkg hladké mouky (já pekla půl na půl z bílé hladké mouky a celozrnné pšeničné mouky),

250 ml mléka,

2 - 5 dkg rostlinného tuku (dala jsem 5 ml oleje - řepkového),

1,5 dkg cukru,

1 žloutek,

2 dkg droždí,

půl čajové lžičky soli.

Postup je stejný, jako u těchto rohlíků , vlastně i ty ingredience, jen podle kuchařky jsem mazala vytvarované a vykynuté rohlíky rozšlehaným vejcem, ale přikláním se spíš za tu vodu s kapkou octa. Rohlíky jsou křupavější (i když tu nekřupavou rotyku také může tvořit celozrnná mouka).

"Ty rohový jsou nejlepší."

Koláč z bramborového těsta s tvarohem nebo zavařeninou je takovým levným, ale chutným experimentem. Je vláčný, netvrdne, mnohé možná nenadchne. Pro mě to byla taková vzpomínková terapie.

30 dkg polohrubé mouky,

15 dkg brambor (vařených ve slupce den předem,

jsou to tak 3 - 4 kousky, jeden se vám vejde do sevřené dlaně),

10 dkg tuku,

14 dkg cukru,

jeden prášek do pečiva,

1 vejce, špetka soli.

Těsto se hodí vypracovávat na vále a hodí se pracovat velice rychle, těsto řídne, při vyvalování placky se hodně lepí a ještě hůře přenáší na válečku na vymazaný plech. Lepší je tvarovat rovnou na pomaštěném plechu, nebo na pečícím papíru, vystřiženém do velikosti pečícího plechu. Podle receptu se mají se vyválet placky dvě a vložit mezi ně náplň, já si vybrala mřížky, jsou to typické pro mojí babičku, mřížák s povidly nebo červenou marmeládou bylo její nejčastější pečení.

Nádivka.

50 - 55 dkg měkkého tvarohu,

10 dkg cukru,

1 až 2 vejce,

citronová kůra,

polévková lžíce jemné krupice.

"Tvaroh rozetřeme silnou lžicí, osladíme, okořeníme a promícháme s vejce i krupicí. Máme-li tvaroh tvrdý, umeleme jej a za ním větší vařený brambor. Tím tvaroh zvláční. Můžeme jej ještě rozředit 1 a 2 lžícemi smetany.

Koláč plníme tvarohem nebo zavařeninou , ale i rozdušenými jablky. Pečeme v prostedně teplé troubě do růžova."

Na mě ve špajzu čekala poslední sklenice (750 ml) jablečných povidel, které jsem vařila vloni podle Yvy. Jestli vás zrovna teď trápí pošmourné počasí za okny a s tím spojená nehezká nálada, rozhodně doporučuju pustit si výrobu zrovna těchto povidel do kuchyně. Ta vůně vám náladu rozhodně spraví.

A možná i natěší na vánoční plánování.

Vaření? Hra pro děti. Palačinky.

Tue, 01 Nov 2011 16:26:44 +0100

"Mami, jsou nějaký divný, taky do nich dáváš slunečnicový olej?"

zdroj obrázeku ČT1

Co nového člověk neobjeví, když neošetřuje maroda.

Na planetě YÓ!

Když už jsme u těch televizních pořadů, co říkáte nové foodcelebritě Daniele Šikorové v Česku na talíři?

zdroj obrázku TV Prima

Pan Sapík pro mě představuje záruku tradici i odlehčení české kuchyně, už hodně dlouho se chystám do jeho restaurace U koně na Klokočné, když už to máme kousek.

Daniele to nevěřím, až tak, že jsem si pořad nepustila.

Myslím si, že v sítích, foodblozích, v okolí food časopisů se pohybuje mnoho odborněji zaměřených nebo zasvěcených lidí, se kterými by mě ten čas bavil strávit. Kteří vědí, o čem mluví.

Zadělává Lukáš, motá Dana, v hlavní roli třicátiny

Tue, 25 Oct 2011 06:39:13 +0200

Šlo se slavit.

Není na rovnocenou dělbu práce, vařečky se silnou paží chopil Lukáš:

500 g polohrubé mouky, kostička droždí (42 g), 1/4 l mléka, necelá lžička cukru, plná lžička soli, 50 g Hery nebo másla, 1 vejce, tuk na plech, 1 vejce na potření. Na posypání: hrubá sůl, mák, kmín, sezam, vločky. Pečeno podle Buntera:

Domácí houstičky

Houstičku ze tří pramenů v cukuletu zaplete Dana, s praxí z brigády v pekárně zadělávala už v osmnácti letech kynuté těsto, na snové mazance, motala vánočky.

Pak nám odjela na rok do Ameriky a dovezla nové, neznámé a exotické recepty.

Guacamole.

1 avokádo - dobře vyzrálé, pozná se citem po hmatu a v barvě slupce spíš do černa, kelímek - 180 g kysané smetany, 1 stroužek česneku. Citron není třeba, protože vzniklé guacamole ihned konzumujeme, nemá čas ani šanci zhnědnout.

Kdysi se po velkém úspěchu naše dietující známá rozhodla také pro vlastní výrobu guacamole. "Tučnou" kysanou smetanu zaměnila za bílý jogurt Activii. Tekutý výsledek asi odhadnete sami.

Na dodržení receptury z kuchyňského okna dohlíží andělíček z Mexika.

Šneci z listového těsta s příchutí pizza - plnění sýrem a šunkou, rajčetem a oreganem. - nezbytná klasika pro ty nejmenší mlsné jazýčky.

Dort pro oslavence od naší maminky. Bývaly časy, kdy se naše dětské narozeniny slavily (pouze?) společným posezením u dortu se svíčkami, vlastnoručně upečeným maminkou a sladkým, citronovým čajem, nalévaným do slavnostního čajového servisu. Věřte, nebo ne, na dárky jsme zvyklí nebyli a vůbec nám nechyběly.

Vychytaný dort od maminky.

Piškot:

6 žloutků,

36 dkg cukru,

1 sklenička od hořčice - 150 ml oleje.

To vše ušlehat do pěny, dodatečně zašlehat:

1 sklenička od hořčice - 150 ml vody,

36 dkg polohrubé mouky,

1 lžička prášku do pečiva,

sníh ze 6ti bílků,

2 lžíce kakaa.

Rozpočet je na větší dortovou formu - cca 30 cm v průměru.

Placky jsou promazány pikantní rybízovou marmeládou.

Zdobeno a promazáno:

Čokoládovým krémem s pudinkem,

Karamelovým krémem.

Když dortové placky krémem nebudete natírat nožem, ale krém naplníte do zdobících cukrářských sáčků a na každou placku barevně střídavě nastříkáte do kruhu - podobně, jako je dort ozdobený, jen vynecháte vlnovky a děláte rovné čáry - na jedné placce začnete krémem tmavým, světlým, tmavým, na druhé placce stylem světlý, tmavý, světlý, dort složíte, dozdobíte, nakrojíte a na řezu máte efektní kostičkovaný krémový vzor.

Kdo se rád točí v kuchyni, toho ten tématický dárek ho nemine.

Místo pro povzbuzení duše i těla

Fri, 14 Oct 2011 10:22:08 +0200

Placičky z brokolice

Thu, 06 Oct 2011 14:56:41 +0200

Když si jednou za čtrnáct dní ve čtvrtek v podvečer kráčím pro bedýnku, nikdy nevím, co mě v ní čeká. Abych byla alespoň v první moment překvapení připravená na překvapení, předem si nezapomenu koupit sladkou a kysanou smetanu, anglickou slaninu a máslo. Čerstvá vajíčka na mě čekají v bedýnce.

S rezervní zásobou jsem připravená ihned k večeři zpracovat báječný salát na báječný salát. S křupavou slaninou a krutony z bílého pečiva. Se ztracenými vejci. Jsem ráda, že mu na chuť přišla celá rodina, i ta nejmladší, "mlsná koza." Jen ta ztracená vejce jsem mírně převařila a žloutek už nebyl tekutý.

Brokolice tentokrát padla do placiček k večeři, něco na způsob brokoláků (když už z těch brambor máme v české kuchyni bramboráky, pokouším se jako neúspěšný národní buditel o zkomolené slovo). Zneužila jsem k tomu květákový recept, opisovaný na mnoha serverech o vaření s recepty, potřebuji:

15 polévkových lžic hladké mouky,

100 g strouhanky,

2 vajíčka,

50 g sýru,

1 ks brokolice o velikosti středního květáku,

mletý pepř,

sůl ,

krapet oleje na smažení.

Brokolici na rozdíl od receptu nepředvařuji, jen jí omyju, rozdělím na růžičky, ze stonků stáhnu ztvrdlé části - vždycky brokolici loupu. Nastrouhám na slzičkovém struhadle nahrubo. Smíchám s ostatními surovinami, sýru jsem dala možná i o pět deka víc a použila jsem - eidam. Chuťově neutrální a rodina ho může. Tvarovala jsem malé placičky, které jsem smažila na trošce oleje, na stejné, jako smažím bramboráčky. Z usmažených jsem nechala odsát přebytečný olej na papírové kuchyňské utěrce.

Opět slavily úspěch a "mlsná koza" si poslední dvě zbylé odnesla druhý den do školy na svadčinu, v rozkrojené malé bagetce. Zpět se mi domů už nevrátily, jako se mi běžná, mazaná svadčina vrací.

Abychom zdravějšímu životnímu stylu učinili zadost, servíruju k večeři dezert ze Skoronic:

Nedejte se zmást, v průměru měl tak 16 centimetrů, ale byl báječně sladký a voňavý. Prostě čerstvý.

Schwäbische Maultaschen

Wed, 28 Sep 2011 20:46:33 +0200

Zlý, možná jen ti čeští jazykové tvrdí, že v Německu se dá dobře najíst jen ve dvou jeho spolkových zemích , v Bavorsku, které je svou kuchyní hodně příbuzné té naší, vepřoknedlozelové a pak ve Švábsku, které s Bavorskem sousedí a na jeho chutě navazuje. Mě v polévkovém talíři v masovém vývaru plave Schwäbische Maultaschen. Plněná masová taštička. Poprvé jsem se s ní setkala u své prapratety v Neu Ulm, už opravdu nechci počítat, kolik let to je, ale …cet se to blíži. Naopak s hrdostí spočítám věk prapratety Johannny, i když se to u dam nesluší. Tetě Hany je úctyhodných 97 let a klobouk dolů před její fyzickou a psychickou kondicí. Musí chodit už tři roky s pomocí chodítka a do kostela to má mírně do kopečka, po schodech nebo s nájezdem pro kočárky. Hany se tedy před kopečkem mírně rozeběhne a do kopečku s pomocí chodítka vyběhne. Když jsem na návštěvě u tety polévku s Maultaschen dostala poprvé na talíř, vůbec se mi nezdála. Dokonce jsem se bála, že ve vývaru plave kus tučného hovězího. Překvapení bylo velice milé. Taštička je plněná mletým vepřovým masem, ochucená muškátovým oříškem, některé mohou být napůl se špenátem nebo zcela špenátové, bez masa.

Pokud se chcete na výrobu taštiček chcete vrhnout doma, připravte si:

na nudlové těsto:

500 g hladké mouky,

3 vejce,

1 lžíce másla,

špetka soli,

trochu vody.

Na náplň:

250 g mraženého špenátu,

250 g mletého masa,

1 vejce,

1 žemle na kostičky,

namočená v mléce,

zelená petrželka,

mletý pepř,

muškátový oříšek,

sůl.

Vypracujeme nudlové těsto, necháme ho chvíli odpočinou (15 min pod nahřátým kastrůlkem), rozválíme na placku a necháme ji 30 min oschnout. Připravíme se náplň, rozehřejeme špenát a spolu s mletým masem ho asi 20 min povaříme. Náplň zchladíme, přidáme vymačkanou žemli, vejce, petrželku, sůl a koření.
Nádivka se plní do čtverců z nudlového těsta cca 10×10 cm. Takže to jsou pořádné tašky. Slouží jako vložka do polévky, povaří se ve vývaru 10 min, dokud nevyplavou.

Vývar s jednou masovou taštičkou postačí za hlavní jídlo. Přiznám se, že já je domácí ještě nepřipravovala, s lehkým srdcem to nechávám na svojí mamince. Řadíme je mezi taková ta slavnostní jídla na přání a na významné dny. Pokud se nepoštěstí koupit švábský polotovar, bez umělých dochucovacích látek a konzervantů, mit Eiern aus Bodenhaltung:

Od své přítelkyně z Labu, Heleny mám k taštičkám zajímavý dovětek:

"Maul je německy pusa, ale spíš tlama či huba, také dršťka. Tyrolská hraběnka, více známá pod předzdívkou "ošklivá vévodkyně " Markéta Pyskatá byla originálním jménem Margarette Maultasch. Třeba se ty taštičky jmenují po ní."

Guten Appetit!

V troubě upečená rajčata

Fri, 23 Sep 2011 13:32:26 +0200

Tahle věc pečená je skutečná lahůdka. Jak ve své kuchařce tvrdí Marcella Hazan ( str. 563), z rajských jablíček vytáhne tu nejlepší, koncentrovanou chuť. Je to pravda. Chutnala dokonce mému muži! V jednoduchosti je síla, stačí jen minimum ingrediencí. Základem úspěchu budou kvalitní, zralá rajčata a ty jsme si v neděli přivezli od kamaráda ze Slovácka.

Potřebujeme pouze:

rajčata střední velikosti (já měla o průměru 4 - 6 cm),

3 čajové lžičky nadrobno posekané petrželky,

1 čajovou lžičku nadrobno posekaného česneku (asi 2 stroužky),

sůl,

čerstvě mletý pepř -

(můj mlýnek na pepř bohužel dosloužil a než zbudou peníze na nový, používáme kupovaný mletý),

olivový olej.

Rajčata rozpůlím a řeznou plochou nahoru naskládám do zapékací mísy přiměřené velikosti. Můžou se i trochu zmáčknout, protože rajčata se během pečení scvrknou a ubude jim na objemu. Posypu petrželkou, česnekem, solí, pepřem, pokapu olivovým olejem. Na solení jsem použila hrubou mořskou sůl. Báječné bylo, že krystalky soli se během pečení nerozpustily a teplému salátu dodali bezvadnou pikantní chuť. Křup.

Zapékací misku s obsahem vložím do trouby, vytopené na 180 ºC. V kuchařce se radí péct dobře hodinu, dokud se rajčata nespečou na polovinu. Pozor, nesmí ale zčernat! Já jim to po okrajích mírně dovolila. Pekla jsem hodinu a půl.

Rajčata děrovanou naběračkou naservíruji na talíř. Salát se podává teplý, s bílým chlebem, nebo bagetkou, kterou si pak stejně vytřu tu báječnou šťávu, která zbyla v zapékací misce.

"Pokud jste nikdy neviděli italské kuchaře nebo kuchařky péci doma rajčata, byli byste překvapeni vždy, když je vytahují z trouby, scvrklá a po okrajích zčernalá.Nejsou však spálená,ani vyschlá. Jen pustila přebytečnou vodu, která rozřeďuje jejich chuť a šťávu, jež je ryzí esencí rajčat. Jsou lahodná, jíme-li je samotná nebo společně s jinýámi druhy letní zeleniny, či s jednoduchými masitými pokrmy.

Marcella Hazan - Klaická italská kuchyně - Oceněné a uznávané recepty nelepší italské kuchařky"

Ciorba taraneasca

Mon, 19 Sep 2011 15:03:44 +0200

Už dobré dva měsíce jsou bedýnky v té nejlepší kondici. Hýří barvami i druhy ovoce a zeleniny.

Z této bedýnky vybírám kapustu a vařím polévku původem z Rumunska.

Před dávnými lety jsem jí objevila na serveru tiscali.cz, v rubrice cestování, svět na talíři. Server je graficky předělaný a recept na rumunskou ciorbu - polévku nemůžu ne a ne najít. Tady je doslovný přepis z vytištěného receptu.

"Ciorba taraneasca":

KAPUSTOVÁ (sedlácká?) POLÉVKA (vygůglovaný překlad)

100 g nakrájené slaniny,
2 cibule nakrájené na kolečka,
2 zelené papriky nakrájené na kostičky,
1 kapusta nakrájená na kusy,
1,5 litru vody,
2 žloutky,
1/2 hrnku smetany,
1 lžíce octa,
sůl,
pepř,
kopr.

Polovinu slaniny opečeme dokřupava a vyndáme z pánve. Na pánev s tukem ze slaniny dáme cibuli a opečeme dozlatova. Přidáme papriku a krátce osmahneme. Do hrnce dáme vrsty kapusty a slaniny (opečené i neopečené) s cibulí a paprikou, dochutíme solí, pepřem a koprem. Zalijeme vodou, přivedeme k varu a vaříme na mírném příkonu asi 50 minut. Rozšleháme smetanu a žloutky, přidáme ocet a za stálého míchání pomalu přidáváme do polévky.

Já oproti receptuře dala posekaný kopr až na úplný konec, do hotové, uvařené polévky. Myslím si, že delší tepelnou úpravou ztrácí kopr na své charakteristické vůni a je škoda ho vyvařit.

Na téhle polévce mě baví, že je zahuštěná žloutky se smetanou, žádná mouka není třeba. Stejně tak lahodné je spojení chutí papriky, kapusty a kopru. Do dnešního upršeného, studeného a přesto kalendářně letního pondělí by malá miska této polévky byla teplým, hřejivým pohlazením do žaludku i na duši.