Řekni mi co jí tvoje dítě a já ti řeknu jaký jsi - part II.

11. října 2012 v 20:46 | toffo |  V toffo-kuchyni
Madlin článek u mě ťal do živého. Tak dlouho ho nosím v hlavě, kolikrát jsem v hlavě sumírovala odpověď a podporu. Já si nemyslím, že by Madla měla zklidnit. Cukrovinek plných cukru a jako bonus - tuku je teď všude plno. Za mého dětství jsme pytlík bonbonů od rodičů dostali tak jednou za týden, tři sourozenci dohromady. Když se jelo na návštěvu k babičce, mohli jsme si ze skleněné dózy nabídnout a domů každá dostala čokoládu. Každý den dostat nějakou sladkost, tak to prostě nefungovalo. Těšila jsem se na Mikuláše, protože jsem těch dobrot dostala najednou - hodně.
Podle mého názoru máme v dnešní době všeho dostatek, až přebytek. Sladkosti se na děti sypou ze školek, bonbonky i chipsy za odměnu, nebo jako politování:"Nebreč malá holčičko, že ti ublížili, tady máš bonbon!" a už se situace řešit nemusí, holčička nepláče. U lékaře, v lékárně, v obchodě jako pozornost. Omluva za ublížení - maminka kamaráda dotlačí k omluvě s čokoládou v ruce. Babička neví, co malým osmiletým holkám dát na odpolední svačinu: "Holky říkaly, že mají hlad, můžu jim dát tatranku?" Ve školních jídelnách kupované perníčky nebo oplatky jako dezert. Děti mají všeho takový dostatek, že celé pytlíky gumových , želatinových medvídků a marshmalow hážou ve škole do záchodu, jen tak, pro srandu, aby nabobtnali.
Vždycky jsem si myslela, že rodinu podle svého selského rozumu stravuju intuitivně rozumně. S kuchyní si tykám, dávám přednost domácímu vaření, smažené máme tak jednou za měsíc. Sladkosti jsem se snažila korigovat, ale neupírala jsem je. Navíc nejsme žádní lenoši, jsme zvyklí každý víkend trávit venku, minimálně procházkou. Naše dovolené jsem prošlapané nebo projeté na kole. Bruslíme, lyžujeme. Obě děti - mají rozdíl ve věku deset let a týden, jsem vychovávala a stravovala stejně.
Moje osmileté dítě má ve svém zdravotním průkazu napsáno obezita, čtyři roky. "Vynechejte sladkosti a sladké pití, to stačí." Nestačí. Stačí to tak akorát na rozvod, protože minimálně rok vychováváte rodinu, babičky, tetičky, šacujete a revidujete sladké dárky (samozřejmě kvalitně levné) - z každé návštěvy. Pro dítě jste zlá hydra, pro muže to neuvěřitelně a naschvál přeháníte, protože nemáte ráda jeho matku. Vždyť ona z toho vyroste. Přidali jsme pohyb, dvakrát týdně kroužek juda, chodila rok a půl. Nestačí. Po dvou letech na preventivní kontrole, obézní. "Dělejte s tím něco." Hrozí zvýšený krevní tlak, cukrovka. Už dokážeme pít čistou vodu, do školy balím svačiny s ovocem a zeleninou. Vyřazuji kupované cereálie. Vysvětluju co a kdy má jíst. Je mi jasné, že naučit a vychovat musím tu malou osmiletou holku, protože její okolí soudné není. Od každé návštěvy lékaře se nosím komplex z poznámek typu: "Ty jsi taková baculatá." "Ty pro to bříško už za chvíli ty nožičky nezvedneš." Sama si zjišťuji informace, sama se objednávám do obezitologické dětské poradny. Po zapisování stravovacího deníčku sama zjišťuju, že to, co malé chutná, dokáže sníst neuvěřitelné množství a pak klidně půl dne nejí, protože jí nechutná školní svačina. Obezitolog zkonstatuje, že jí mizerně a převážně sacharidy. Udělá vyšetření krve, naštěstí je zdravá, bez poruch štítné žlázy. Jen deset procent dětí váží více, než Anička.Odhalené chyby v jídelníčku: nepřiměřené porce, jablko jen do 15 hod, přidat bílkoviny. Pohybu má dostatek. Dostanu brožurku a snažte se. Za čtvrt roku na kontrolu.
Snažím se už čtyři roky a je to k ničemu. Připadám si neschopná, jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Vždyť za všechno v důsledku může matka. A celé starání je jen na mě, protože rodina se jí snad už bojí něco k jídlu sama nabídnout, když má tak "šílenou" matku. "Já nevím, co ti mám navečer dát, když máš tu zdravou výživu." Tak jde holka z chaty hladová. Učíme se vybírat bílé jogurty, bez škrobu do 2,7 % tuku, poznávat správný ovocný jogurt bílkovina k sacharidům v poměru 1:2, celozrnné pečivo peču raději sama doma. Vybírám opravdický tvrdý sýr, který jí může zachutnat. Každé jídlo skládáme z bílkoviny a sacharidů. Sladké nepeču téměř vůbec, téměř znamená jednou za tři týdny a to hledám recepty se špaldou, ovocem a tvarohem. Vyjímečné dny (které fungovaly jako odměna za vysvědčení, dárek k svátku) - multikino s limonádou a popcornem musí být taky tabu.
Vím, že dítě se dá ke vztahu k neošizeným potravinám a jídlu vychovat, moje starší dítě je mi toho důkazem. Jemu pseudo-čokoláda nechutná a mikulášské a velikonoční figurky jdou hodně dlouho mimo něj. Stejně tak pozná instantní polívku nebo omáčku, která se vydává za domácí. Nechápe, jak v závodním stravování můžou zkazit i čočku přidáním umělého dochucovadla ala Vegeta. Nechutná mu to a raději to nejí. Ví, jaká je opravdová chuť jídla. Proto doufám, že i Aničku naučím, jak dobře a správně jíst. Asi mě čeká ještě dlouhý běh po dlouhé trati, ale doufám, že to dokážeme. Že Anička vyroste do těch správných percentilů, bude z ní pořád tak veselá a šťastná holka, ale bez bříška a nebude muset poslouchat posměšky spolužáků a připomínky dalších "taktních" osob.
Zato já nevím, kde jsem udělala chybu. Byla jsem moc benevolentní, nedůsledná, měkká? Každopádně, po dosavadních zkušenostech, kdybych to bych bývala věděla, jsem radikální "biomatka" už od Aniččiných plenek. A stejně důsledná, jako Madla.


Celozrnné housky (žádný převratný objev, jen recept z balení Bioharmonie celozrnné mouky špaldové - jemně mleté):
300 g celozrnné špaldové mouky jemně mleté,
200 g pšeničné mouky hladké,
1 ks droždí - dala jsem bei voko půl sáčku sušeného droždí, má to být 5 g,
1 lžíce třtinového cukru,
1,5 dcl vlažného mléka,
2 lžičky mořské soli, špetka mletého pepře,
5 lžic olivového oleje,
250 ml vody,
3 mladé cibulky s natí,
4 lžíce jemně nasekaných bylinek (bazalka, oregano, majoránka),
1 vejce na potření a hrubou sůl na posypání.

Z mléka cukru a droždí nechám vzejít kvásek, který přidám do mouky smíchané se solí. Přidám olej, vodu, pepř, bylinky jsem raději napoprvé vynechala. Míchám v robotu a pokud si dobře pamatuju, těsto bylo řídké, přidávala jsem od obou mouk, dokud se mi nezdálo správně husté. 45 minut nechám kynout. Těsto si rozkrájím na kousky o váze cca 65g, pletu houstičky, ale samozřejmě se zjednodušeně dají sázet bochánky, třeba do mufinových košíčků. Na plechu hotové kousky nechám dalších 15 minut kynout. Pak pomašluju vejcem, posypu solí, mákem, nebo kmínem, pšeničnými vločkami, jako překvapení do bochánků píchnu po jedné mandli. Peču 25 minut v troubě předehřáté na 180 stupňů Celsia.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DolceVita DolceVita | Web | 12. října 2012 v 8:08 | Reagovat

Z tohoto úhlu pohledu to mají dnešní maminky opravdu těžké. Pěkně se ti to povedlo rozebrat až do morku kostí. Já sama si také lámu hlavu, co koupit dobrého našemu malému, když jedu na návštěvu za dcerou. Byla jsem poučena a všem bezduchým sladkostem se vyhýbám.

2 Madla Madla | Web | 12. října 2012 v 11:36 | Reagovat

Muselo být těžké, napsat tenhle článek, neuvěřitelně těžké a za to máš můj veliký obdiv. A ještě větší za tvé odholdání a boj s Aniččinou nadváhou. Ono by bylo strašně lehké, mávnout nad tím rukou, a být zase za hodnou maminku, jenže pak by z Aničky vyrostla nešťastná puberťačka a táhlo by se to s ní do dospělosti. A se všemi zdravotními problémy, co z obezity plynou. Takhle budete sice bojovat (občas i proti sobě, protože okolí ten problém nechce vidět), ale Anička má šanci, že z ní jednou vyroste štíhlá a aktivní puberťačka bez zdravotních problémů. Takže buďme radši matky harpyje a nuťme přemýšlet o jídle i tatínky a babičky (je o tolik těžší dát dítku místo tatranky ovoce, zeleninu, kus chleba?), je to sice boj, ale bude se šťastným koncem. A Anička ti v budoucnu určitě poděkuje.
Jsi skvělá ženská a bezvadná máma, tak ti přeju spoustu pevných nervů, odhodlání a hlavně optimizmu. Chtělo by to trošku víc zapojit okolí, ale jak vidím, ta starost zbývá pořád jen na matkách.
A neuvažovala jsi o změně paní doktorky? Přijde mi zvláštní, že ti ordinaci dětské obezitoložky nenavrhla sama lékařka, to bych považovala za samozřejmost, než jen takové ty plytké povšechné rady.
Tak ještě jednou, držím moc pěsti!

3 HaF HaF | Web | 12. října 2012 v 23:00 | Reagovat

Myslím, že dokáži odhadnout tvé pocity. Já to zakusila sama na sobě - návštěvu obezitologie - nejhorší bylo to, že jsem měla víc informací než sestra  dietoložka. Nakonec si poplakala na rameno ona mně, než aby to bylo naopak. Já to navíc mám na co "svést" - léčím se se štítnou žlázou. Ale tu beznaděj a nepochopení okolí znám. Člověk se hýbe, má nastudováno vše, co se týká stravování, ale nějak to nefunguje. Po návštěvě Olomoucké fakultky (věnují se i dětem) jsem se sama se sebou smířila a je mi lépe. Tady jsem zjistila, že psychika dělá moc. Já se učím žít sama se sebou, ale to se velmi špatně vysvětluje dítěti a navíc hranice mezi tím "mít se rád jaký jsem" (myšleno v celkovém kontextu a zároveň zdravém náhledu na věc) a leností a lhostejností je velice tenká. To dítko ještě nemá šanci zvládnout.
Moc držím pěsti. Madla svůj problém prezentovala jako svůj osobní postoj, svůj názor, ale u vás se reší reálný problém. To už je potom jiné. Tady je potřeba spousta odvahy a vytrvalosti. Sama přiznávám, že i náš syn začíná mít váhový problém. A ty paradoxy začínám řešit - hraje fotbal, takže tréninky, zápasy. Nemlsá, sladké všeobecně nemusí, sladké minerálky nekupujeme, tučné věci také ne. Přesto se v teď v pubertě místo do výšky, vydal cestou do šířky. Dohlížím na jídlo, chystám svačiny, vařím obědy a nějak to nefunguje. Bojím se až půjdem příští rok na preventivní prohlídku. A nechápu, jak stejně starý syn kamarádky, který každý večer před spaním vypije 2l Coca-coly, jí jen sladké a tučné salámy (doma se moc nevaří)a prosedí celé dny u počítače, je hubený jak žížala. Přitom náš syn je ve věku, kdy se s ním dá mluvit a stravovací návyky má víc než dobré, sám se zajímá o to co je dobré a zdravé a nevadí mu to i jíst.
Prostě držím pěsti a věřím, že z dcerky vyroste krásná mladá slečna, tak akorát. Jen to asi bude trochu víc trnitější cesta než jinde, ale vy to zvládnete! ;-)

4 toffo toffo | 18. října 2012 v 21:19 | Reagovat

[1]: Naštěstí už je dostatek informací, třeba Peklo na talíři, když už informace nevěří mě, valí se z jiných stran. V současné době už se nad potravinami musí hodně přemýšlet. Já se stále učím.

5 toffo toffo | 18. října 2012 v 21:24 | Reagovat

[2]: Tak trochu více mi to pomohlo. Dát na papír tu podstatu, co mě trápí, tak se trochu uleví. Dostali jsme pochvalu, po třech měsících. Držíme váhu a vyrostli jsme o 3 cm. Tak konečně úspěch. A velký  podíl má Anička, naučila se na bílé jogurty, tvrdé sýry i tvarohovou pomazánku.

6 toffo toffo | 18. října 2012 v 21:32 | Reagovat

[3]: Právě proto jsem Madlu chtěla podpořit, myslím si, že je správné, že má děti navyklé na správné chuti těch správných potravin, jakmile se zmlsají sladkým, je jasné, že ty nevýrazné chuti začnou odmítat a dožadovat se výraznějších chutí. Takovým nějakým způsobem jsme do našeho problému asi spadli my, ani nevím jak. A náprava mi pak trvá tak dlouho. Už jsme na dobré cestě, myslím. Teď přemýšlím nad méně kalorickém cukroví na vánoce. A taky toho nebudou kvanta.

7 HaF HaF | Web | 18. října 2012 v 23:07 | Reagovat

[6]:Tak to je moc fajn, jste skvělé - obě.
Vánoce taky řešíme, ale přišlo to samo, děti nemlsají, ale pečení cukroví k vánocům patří. A tak pečeme symbolicky, klidně i jen z půl dávky a děláme maličké kousky. Většinu pojí dědeček, když přijde na návštěvu a my sem tam, když se vrátíme z procházky se psy. Spíš je na stole pořád ovoce. ;-)
Přesto se budu těšit na tvé "vychytané " recepty! :-)

8 Pipi Pipi | Web | 15. listopadu 2012 v 23:57 | Reagovat

Ahoj! Jako matku, která se snaží o zdravou stravu především u našeho syna, mě tvůj článek velmi oslovil. Je hodně otevřený a osobní.

Jelikož se u dítěte snažím o pestrou a zdravou stravu bez chemie a hlavně bez rafinovaného cukru, vím moc dobře co to je být v rodině za "šílenou" matku. A tvůj boj s Aniččinou nadváhou obdivuji, protože to chce odvahu a sílu na úplně jiný životní styl.

Mám oproti tobě trochu výhodu v tom, že rodina široko daleko už o mě dlouho ví, že jsem vegetariánka, alias ta "slečna, co dělá potíže s jídlem" :-) Takže se o mě vědělo, že náš malý bude mít trochu jinou stravu, než klasickou pohodlnou "maso-mléko-cukr-bílá mouka" a protože většinou neví, co to sakra ty jáhly a cizrna jsou (ha ha), tak už se rovnou ptají, jestli tohle malej může jíst, nebo ne.

No, nebudu se raději dál rozepisovat, je to vyčerpávající téma, každopádně ti držím palce a děkuju za inspirativní článek!

9 toffo toffo | 17. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

[8]: Po Madlině článku jsem měla potřebu osobně sdílet to, co jsem nevědomky zanedbala. Náprava a obrat k lepšímu trvá hodně dlouho. Upřímně, když jsem to srozumitelně ze sebe dostala na "papír,"  mírně se mi ulevilo. Myslím a myslím si že vím, že kdyby to moje dítě nedorostlo do věku, kdy začne samo přijímat jiný životní styl, chápat, že to není za trest, k lepšímu výsledku bychom se neposunuli.

10 toffo toffo | 17. listopadu 2012 v 20:59 | Reagovat

[7]: TAk třeba dnes jsem vychytala recept na polévkový květákový krém. Nikdo mně snad nedokáže pochopit, že v minulosti jsem květák nevařila, protože někomu nechutnal, CHYBA! Květákový krém chutnal všem a všichni se jej přejedli - i když ten starší potomek prohlásil, že dokud nevěděl, že se jedná o květák, docela mu chutnalo. Takže, já doporučuji, uvařte si květákově podle CHEZ LUCIE :http://luciedvorakova.blogspot.cz/2012/11/kvetakovy-krem-s-houbami.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama