Nakládané okurky å la Marcela a jedna vzpomínková

3. srpna 2012 v 21:56 | toffo |  V toffo-kuchyni
Jsou božské. Nejlepší zavařování bývávalo, když naše kancelář ležela v Holešovicích, v Praze 7. Na ulici Komunardů na kraji chodníku prodával svou zeleninu chlapík v bekovce, od hlíny se zdrsnělými prsty. Výběrové minikokurčičky byly za 28,-- Kč. kilo. Byla to radost u něj nakupovat. Domácím zavařovacím okurkám z domácí zahrádky nám osobně hodně dlouho podnebí nepřeje, chytají plíseň a těch pár stihne zavařit maminka.
Tento recept je vzpomínkový, jak já moc ráda vzpomínám na svůj holčičí kolektiv, který mě vyškolil do života. Osobními propouštěcími padáky jsme se už každá bohužel dostali někam jinam. Já jsem ale stále vděčná za životní školu, opakující se vzorce, vždyť mi to holky už dávno říkaly, to už by mě překvapit nemělo, Jolanto, Stáňo, Máňo, Irí, Pavlo, Vlasto, Marcelo, Aleno, Dano, Andulko,Hanko, Maruško i ty Brute, Vaškůůůůůů.

(foto Martin Tomšů)

Nelekejte se obrázku, recept úspěšně používám i na zavařování mladých kukuřičných paliček. I ty jsou božské, jen jejich získávání musíme říkat lesní pych. Když jsou větší, nakrájím je na řezy, ale předem je deset minut povařím ve vodě, aby změkly i středy. Středy kukuřic. Ale stejně jsou nejlepší ty nejmladší mléčné kukuřičné klásky.
Na jednu sklenici zavařovací, 0,5l se dává:
na dno - 7 cukerínů (umělé sladidlo), 5 celých pepřů, 1 lžička Deka, 1 dcl 8% octa, kousek cibule a kolečko křenu, mrkve, snítka kopru.
Sklenici docpu okurčičkami nebo povařenými kukuřičkami.
Zavařovací sklenici doliju povařenou schladlou vodou.
Zavíčkuji zavařovací hlavou a zavažuji - do hrnce vložím utěrku, zaliji do 2 cm vody výšky hrnce, zahřeji na 80 St.C a nechám 40 minut ve ve vodě v hrnci dohřát.
Výhodou tohoto zavařovacího receptu je jedna věc, nemusíte mít předem navařený hrnec láku a počítat sklenice a plnit zavařovací hrnec tak, aby byl správně vytížený. Tady nasbíráte ráno třeba jen na pět skleniček, zahřejete a je to.
Tak, ahoj, kočky!
Zdraví Maruška.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Madla Madla | Web | 6. srpna 2012 v 15:01 | Reagovat

Jé, úplně jsem dostala chuť na maličké křupavé zavařené okurčičky mojí maminky. Já zatím ještě okurky nezavařuju, bojím se, že bych nedocílila té správné chuti, na kterou jsem od našich zvyklá. Zjistila jsem totiž, že každýý dělá okurky fakt úplně jinak a ruku na srdce, ty "jeho" mu chutnají prostě nejlépe. Jo a taky jeden okurkovo-zavařovací fígl - máma okurky vždycky před naládováním do sklenic vyprala v pračce na třicet stupňů (samozřejmě bez prášku) - zbavily se tak štětinek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama