Červenec 2012

Žabí léto na hundert procent

26. července 2012 v 18:57 | toffo |  "Mexiko", kolem dokola



Okurkový salát: Nastrouháme dvě salátové okurky na struhadle s většími slzičkami. Osolíme jednou rovnou čajovou lžičkou soli, osladíme dvěma polévkovými lžícemi cukru, lehce opepříme, ooctujeme třemi až čtyřmi polévkovými lžícemi osmiprocentního octa neředěného a nakonec nalolejujeme jednou polévkovou lžící dobrého oleje, olivového s jemnou chutí, nebo řepkového. Vychladíme a podáváme k lehkému letnímu obědu, u nás musí být ke smaženému květáku.






Lívance se zapečeným černým rybízem z babiččiny kuchařky:
Kynuté těsto lité na lívance a bublaniny
75 dkg hladké mouky,
11/4 l mléka,
8 dkg cukru,
4 dkg tuku,
1 vejce,
2 žloutky,
4 dkg kvasnic,
citronová kůra,
tuk na maštění lívanečníků, lžička soli.
"Těsto zaděláváme v hrnku kvedlačkou. V hrnku si přihřejeme všechno mléko. Větší část oddělíme a zbytek osladíme. Rozdrobíme do něho droždí a necháme je nakynout. Pak přidáme rozpuštěný omastek, žloutky nebo celá vajíčka a postupně přidáme prosátou mouku, zbytek mléka a sůl. Těsto necháme na teplém mísě přikryté kynout, až je dvakrát tolik. Pak menší naběračkou lijeme těstíčko do vymaštěných důlků lívanečníku na na litinovou desku s držadlem na 1/2 cm vysoko a po obou stanách opékáme. Plát se mastí kůží ze slaniny napíchnutou na vidličce. Vzhleme k rychlosti, s jakou je možno v poměrně krátké době upéci i velké dávky, bylo by velmi dobré, kdyby se tato pláty vyráběly. Vyžadovalo by to ovšem i topení v kamnech, neboť na elektrické sporáku je právě tak místo na menší lívanečníkovou formu."




Fota (kromě těch lívancových a jedné pivní) Martin Tomšů.

Minidortíčky od Aničky

15. července 2012 v 21:35 | toffo |  V toffo-kuchyni
Mám doma malou kuchařku. Pekařku. S jasnou představou. Pryč jsou doby, kdy chtěla péct podle svého. Míchala dohromady olej, mouku, cukr, mléko a nenechala si vymluvit, že tak to dobře dopadnout nemůže. Teď už přijde s jasnou vizí, vysvětlí mi, jaký druh těsta budem připravovat a finále je její.
Minidortíčky měly být plněné čokoládou, s ořechy, sypané cukrem s hrudkovou kávou (rozuměj instantní). Zdobený kávovým zrnkem. Papírové mufinnové košíčky Anička pro pečení zavrhla, nemají to být přece muffiny, ale minidortíčky. Mufinnový plech jsme tedy vymazaly olejem a vysypaly pšeničnou krupicí. Na těsto jsem vybrala těsto na muffinky z Kouzla dezertů Mirky Slavíkové:

300 g hladké mouky,
10 g prášku do pečiva,
150 g (zlatého) cukru,
1 čerstvé vejce,
1 vanilka,
5 g soli,
230 g mléka,
80 g másla.




Zlatý cukr jsme vyměnily za obyčejný a daly jen 50 g, chtěly jsme přece plnit čokoládou a máslo za olej. Vanilku jsme nedaly vůbec, nebyla. Zvlášť suché suroviny a zvlášť ty mokré promíchat a pak lehce oba druhy spojit a přidal 200 g vlašských ořechů, nalámaných na hrubé kousky. Každou muffinovou jamku Anička naplnila polévkovou lžící těsta, pak kávovou lžičkou Nutely a nakonec zavřela další lžící zbylého těsta. Peklo se při 180 C 30 minut. Upečené šly snadno vyjmout z formy za pomoci špičky nože.


Pokud chcete péct podle Mirky Slavíkové, na závěr do uvedeného těsta vmíchejte 150 g čerstvých nebo mražených malin a 100 g nasekané bílé čokolády.

Just a perfect day

8. července 2012 v 20:17 | toffo |  Hezké věci
... pila jsem cider na pikniku ... Každý ví, že nejvydařenější akce jsou ty neplánované, ale spontálně prožité. Já si v myšlenkách dva týdny předem pohrávala s myšlenkou, že vyrazím na druhý Apetit piknik do pražského Karlína. Ale ani den před očekávanou sobotou jsem si nebyla jistá, že vyrazím. Jediným lákadlem pro mne byla Chez Lucie a její macarons a cheesecakes, touha ochutnat to pravé a poměřit se s tím doma v kuchyni. Jelikož jsem v rámci překvapení v sobotu nebyla doma žádaná, vyskočila jsem pak deset minut před osmou ráno z postele, zvládla garderobu, zušlechtění tváře a jedno malé černé kafe. Ve čtvrt na devět jsem už seděla v autě se sestrou na její cestě do práce, která mě posunula až na pražský Anděl. A perfect day začal, probouzející se Praha, šlapala jsem pěšky přes Újezd na Národní na metro. V trafice jsem se smála nad nákupem mladého cizince - kupoval typický suvenýr - Absint. Na Újezdě mě nadchly obnovené původní omítky:



V Karlíně jsem nejprve netušila, na kterou světovou stranu vyrazit, nepodívala jsem se předem do mapy, instinkt nezklamal. Samozřejmě jsem nejdříve narazila na farmářské trhy u kostela, chodila kolem dokola, než mě napadlo přejít silnici do protějšího parku a byla jsem na místě.


Na místě jsem byla dost hladová deset minut po desáté hodině. Bylo to právě včas, fronty už se tvořily, ale stále se ještě dalo volně korzovat. Já zacílila:



Pečlivě jsem vybírala, co ochutnat, volba padla na levandulový cheesecake, macarons s limetkovo-bazalkovou náplní, jahodové s mascarpone? a pak s karamelovou náplní. Přehodte ty zelené na první místo, před levandulový cheesecake a máte mojí soukromou hitparádu chutí - až jsem překvapená, protože já dávám před lehkými, ovocnými chutěmi přednost čokoládě i karamelu. Samotné fotky mých vzorků jsou mizerné, zaostřeno na ubrus, displej mého malého červeného byl v poledním slunci černý, tak jsem vlastně fotila naslepo.



Taková fronta byla před Chez Lucií před jedenáctou hodinou:


I takto lze učit rezervaci místa v podniku :-):


Byl čas na druhé kolečko:


Ája Voráčková a její krekry:


Propagace a celkový dojem tohoto stánku se mi líbila nejvíce - zaměřila jsem se na etikety:



Pralinky:



Kuk na Lenku Požárovou:


Cider z Cidrerie.cz, suchý:


Na oběd už na pikniku pro mě nic nezbylo :-), utratila bych majlant. Přešla jsem na druhou stranu na farmářské trhy, nakoupila francouzský žitný chléb s vlašskými ořechy, řecké černé olivy Kalamata, další sklenku cideru a pobědvala ve stínu na schodech karlínského kostela svatého Cyrila a Metoděje. Nedalo mi, abych si z tohoto trhnu neodnesla památeční foto:


Zpáteční cesta k odjezdu domů měla stejný scénář, šla jsem pěšky z Národní na Anděla. U Národního divadla jsem narazila na prodejní fashion výstavu, naštěstí už byla peněženka prázdná, jinak by utrácení pokračovalo:




Pod mostem na pražských ostrovech už probíhal hudební festival United Islands a na Janáčkově nábřeží jsem si na výstavě komentovaných fotografických portrétů cizinců , žijících v Čechách, mohla připomenout, proč je dobré být Čechem.
Doma pak čekalo narozeninové překvapení, narozeninový dort s modelovanou chobotnicí. Když já jí tak ráda! A toužebhně očekávaný dárek, Deník Dity P.! Mám jí!


Jednoduše a prostě, Praha je krásná, žije mladě, kulturně a s grácií a já už na to zapoměla. Život je jednoduše a prostě krásný a já děkuju všem, který mi tento narozeninový perfect day umožnily prožít!