Duben 2012

V hlavní roli muž a česká kuchyně

27. dubna 2012 v 10:06 | toffo |  Kluci v akci
Prozradím vám fintu "fň." Jak přinutit svého muže domácího, aby se postavil kuchyni čelem a zbavil vás starosti jednoho nedělního oběda? Podmínkou je samozřejmě vyskytující se muž, který má občas chuť něco uvařit. Druhou, vařit v časovém intervalu sedmi až čtrnácti dní lehká, zdravá a finančně nenáročná jídla. A tou třetí, nechte po bytě povalovat food časopisy. To by bylo, aby se nechytil na udičku. A za čtvrtý, kecám. Ale bylo by to moc pěkné, kdyby to takhle jednoduše fungovalo.
Mám ráda českou kuchyni, jakpak by ne, když jsem na ní vykrmená od dětství. Svíčkovou umím od maminky, rajskou od Šárky, koprovku nevařím, jelikož jí děti nerady a na španělské ptáčky mám svého muže. A tady je naše menu posledního víkendu. Byla to velká špica! You simply the best!


Španělský ptáček
Plněním a motáním hovězího závitku - notorický základ zná každý, nebudu zdržovat. Změna přichází při výrobě omáčky, není to třílitrový hrnec plný hnědé tekutiny, která - aby měla vůbec nějakou chuť, se musí se ochucovat bujónovou kostkou. Omáčku tvoří jen decentní louže šťávy na talíři, tak akorát, kolik potřebujete k jednomu závitku a dvěma plátkům knedlíků. A to je zrovna tak akorát - nepřežíráte se, nepřibíráte a česká kuchyně není devalvovaná.
"Opečené závitky se dusí v cibulovém základu (cibule osmažená dozlatova na třech lžících oleje, podlitá a provařená horkou vodou z hrnku -250 ml). Když jsou téměř měkké, vyndají se a šťáva se nechá vyvařit. Pak se zapráší 2 polévkovými lžícemi hladké mouky. Osmahne, zalije studenou vodou, rozšlehá metličkou a za stálého míchání přivede k varu, pomalu vařit se nechá deset minut. Pak se závitky vrátí zpět a společně dodusí do měkka."


"Karlovarské žemlové knedlíky
10 žemlí,
200 ml mléka,
2 vejce,
špetka muškátového oříšku,
100 g polohrubé mouky,
4 lžíce pokrájené petrželky,
sůl.

Žemle nakrájejte na kostky, nasypte na plech, ve vyhřáté troubě nechte oschnout. (úsporně - nakrájejte je den před vařením a nechat oschnout přes noc, nebo je tento víkend vystrčit na slibované letní sluníčko - na balkon, na parapet, oschnou jedna báseň).
V míse rožšlehejte mléko se žloutky, muškátovým oříškem a špetkou soli, přisypte mouku a petržel (v těch Martinových petrželku nehledejte, ach, ty děti) a umíchejte tužší těstíčko. Přidejte do něj kostky housky, promíchejte a nech deset minut odpočinout. Mezitím ze dvou bílků ušlehejte sníh. Přidejte je do odleželého těsta. Navlhčenýma rukama utvořte dvě kulaté šišky. Zabalte je do potravinářské fólie, fólii však příliš neutahujte, aby těsto mohlo při vaření nabývat na objemu. Konce pevně ovažte provázkem. Fólii několikrát propíchněte. Knedlíky vložte do zvolna se vařící vody a vařte 20-25 minut."
Knedlíky se zdají na zakrojení nožem tuhé, ale to jen tak klamou tělem.


"Staročeské vdolky s klevelou
na těsto:
20 g droždí,
40 g cukru krupice,
500 g polohrubé mouky,
250 - 300 ml mléka,
sůl,
2 žloutky.
80 g másla,
½ lžičky (čajové) citrónové kůry,

Na jablkovou vložku:
3 jablka,
3 polévkové lžíce krupicového cukru,
1 polévková lžíce skořice.

Na zdobení a dochucení:
klevela nebo prostá česká švestková povidla,
250 g tvrdého tvarohu na strouhání,
250 ml kysané smetany."

Vyrobíme kvásek: droždí rozmíchat s lžící cukru a mouky a nechat v teple vzejít. Se zbytkem surovin zaděláme kynuté těsto a necháme vykynout, až těsto zdvojnásobí svůj objem - tahle procedura se může nechat na starosti domácí pekárně.
"Jablka oloupejte, odstraňte jádřince, nakrájejte na malé kostičky a promíchejte je se skořicí a cukrem. Zapracujte do těsta a nechte znovu vykynout.
Lžící nabírejte kousky těsta, vyválejte v mouce a v dlaních tvarujte bochánky, ty sázejte na plech vyložený pečícím papírem a dlaní trochu zploštěte. Na plechu je nechejte ještě 15 minut kynout. Pešte v troubě předehřáté na 180 °C asi 20 minut do růžova. Upečené pomažte klevelou, nebo povidly, posypte strouhaným tvarohem a ozdobte zakysanou smetanou."


Tvrdý tvaroh byl z Lidlu, značka Pilos. Tedy, upřímně, je to hybrid tvrdého a měkkého tvarohu. Stačí nadrobit, nemusí se strouhat, ale je tak lahodný, že se jej určitě příště dám k bramborám na loupačku. Při sypání vdolků tímto tvarohem je zcela zbytečné navrh přidávat kysanou smetanu. Jen pak kazí chuťový dojem tvarohu.

"Klevela či taky klevera je kořeněná švestková rozvárka s rumem:
500 g vypeckovaných švestek,
2 hřebíčky,
120 g cukru krystal,
2 lžíce rumu
1 lžička mleté skořice.
Švestky podlijte trochou vody, předejte hřebíčky, přiklopte a při střední teplotě zahřívejte, dokud švestky nezměknou a nepustí šťávu. Občas zamíchejte. Jakmile švestky pustí šťávu, odkryjte pokličku a na mírném plameni nechte zhoustnout. Pak přisypte cukr a vařte 10 minut. Odstavte, vmíchejte rum a skořici. Ještě horké plňte do vyhřátých sklenic, pevně uzavřete a otočte víčkem dolů."


P.S. Miluju hovězí a jedna fotka z tohoto článku je mým autorstvím. že neuhodnete, která ;-).


Velikonoce na Chalupech

22. dubna 2012 v 14:53 | toffo |  Velikonoční šuplík
Letos jsem utekla veškerému pečení mazanců a beránků, obvykle to bývá má večerní šichta na velký pátek. Abych byla přesnější, ujela jsem mu rychlíkem Ex 352 Franz Kafka ve společnosti tří malých prcků. Zbytek rodin dorazil do velikonočního víkendu za námi a moje maminka to pečení samozřejmě zachránila, poslala za námi do Mexika pět mazanců, tři šrůdlíky a dvě bábovky, jednu zaječí a druhou račí - asi jen tak mimo hru. Velikonoční kuchyň zachránil sestřin muž, postaral se o všechny tři hlavní obědové chody, takže čtvero ženských rukou mu jen přihrávalo přílohy. A je to bezva relax, když toto starání můžu jednou čas od času vypustit, zvlášť, když už do kuchyně házím bílý ručník. A je to bezva, když si pak tak bezvadně pochutnám - protože když někdo masu rozumí, tak je to na talíři setsakra poznat. Tradice, netradice.

Těm beránkům jsem ve finále až tak moc neutekla, byl jich plný kopec.
Oběd první, mladý tříkilový sumec v trojobalu - moc dobré, pevné maso, které drží strukturu, není blátivé a nemá bahenní příchuť. Minimálně tuku, ryba jím není cítit. Druhý den jsme studený rybí řízek snídali, dívali se ven z okna na zasněžené louky a pláně a připadali si, jako o Božím hodu vánočním, ne velikonočním. Skvostnou kaši umíchala sestra nejmladší. A naše tradiční nádivka se podávala těm, kterým rybí maso nejede.
Tak trochu bojovka, hledání vajíček, které na louce pro děti nechal velikonoční zajíček. Úplně tomu věřily, než uviděly fotodokumentaci. Opět jsou o jednu iluzi chudší.
Hohenbogen:
Vitamín B - alias bůček nikdy nesmí o velikonocích chybět. Ten letošní byl čtyři dny naložený v medové marinádě a po upečení měkoučký, jako dort.
Letos byl přestupný rok, proto naše děvčata mohla vyrazit hodovat s pomlázkou. Chvílema si to opravdu užívala.
"Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka. Nedáte-li vajíčka, uteče Vám slepička do horního rybníčka.
A z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže?"
Panímámy extra moc neotevíraly, ale slepice se o vajíčky nefalšovaně bály:


A oběd třetí, husokachna z domácího chovu, bílé a červené zelí. Bramborový knedlík od sestry, z předem uvařených, den starých brambor, krupičky a hrubé mouky, vajec. Byly tak jemné, že jsme se chvíli báli, že vaříme místo knedlíků bramborovou kaši, ale naprosto zbytečně. Bývaly doby, kdy byla domácí kachna pravidelně každou neděli na talíři, právě tady na Chalupech měla babička téměř velkochov. Kachny už nám dětem lezly skoro ušima, zmražené, konzervované z plechovek, čerstvě zabité a vůbec už nám nechutnaly. Teď jsme šťastní, když si k ním "čuchnem" alespoň jednou za rok.
Tady jsem místo na skvělou husokachnu zaostřila na Gambrinus, ale to už se mi občas prostě tak stává.
Viva México! Už se tam zase těším!

Quiz Kačina

17. dubna 2012 v 21:40 | toffo |  Hezké věci
Podle které kuchařské knihy se nejčastěji vařilo na empírovém zámku Kačina? Celkem se na zámku dochovalo 56 kusů kuchařských knih a také kompletní rybářský porcelánový servis. Poprvé se mému fotografovi stalo, že mohl fotit v zámeckých prostorách, fotografování povoleno kromě galerijních prostor. Kuchařské zázemí se nacházela ve sklepě. Dokonale zařízeně dochovanou a funkční zámeckou kuchyň jsem zatím shlédla v zámku Žleby. Zrovna se v ní pekly koláčky na noční prohlídku. Voněla pekelně. Ochutnávat ani fotit se však nesmělo.







Hádej?

Velikonoční straky a rejsky

4. dubna 2012 v 20:25 | toffo |  Velikonoční šuplík
Matka přinesla na jedno talíři krásně ohnivou červení obarvená vajíčka, na druhém bílá, obojí už natvrdo uvařená. Král hrabal se chvíli komoře, kde měl v truhlici nebozízek, strouháče, kladívka, leště i hřeby, až našel přeražený pilník s hranami na lomu jako jehla ostrými. "Schovaná věc se neztratí," usmál se, když se sním vrátil do světnice, "ten je na to jako dělaná," sáhl na talíř po vajíčku a počal si s ním hrát. Škrábl pilníkem jednou dvakrát, vlevo - vpravo nahoru -dolů a hle , Hanýžka už vidí, jak se na vajíčku bělá klásek, za ním druhý i třetí, teď rostě na něm lísteček za lístečkem, už tvoří věneček a do něho táta něco píše, opravdu, její jméno napsal : Hanýžka " bělá se tam čistě napsáno právě na bříšku červeného vajíčka. "Táto! Tato zlatý! Táto!" vykřikuje v nadšeném obdivu dcerka. "Mně taky! Mně taky!" prosí Marjánka a matka hledí n muže i na tu dětskou radost, cosi jako žárlivost vkrádá se jí osrdce. Muž kreslí teď ovečku, pěknou, i kadeřavou vlnku jí dělá.

"To by bylo, abych to nesvedla ještě líp než mužský, přece jsem bývala za svobodna nejlepší malířkou strak po celém Chodově ." Neříká však nahlas nic, nechlubí se, jen se zatajeným dechem se dívá na muže, jak mu rychle roste piplavá práce v rukou, ač by se zdáli, že jeho silné, tupé prsty nemotorným pilníkem musejí skořápku prodrápnout. Ještě chvíli se dívá a říká se:" To já bych jinak vymalovala. Muži jsou přece jen nemotorové. Nic jim nenapadne. Pročpak tam nevyrýsuje srdíčko místo kolečka, to by bylo stokrát hezčí." Hanit před dětmi ani radit nechce, muž po ní pomrkává, jako by říkal:"To se divíš, jako pěkně umím?!"

Až to Králové déle nevydržela, Vyskočila od stolu, sáhla do svého šití, vytáhla kousek vosku a špendlík s malinkou hlavičkou. Voskovou kuličku dala rozehřát na mističce do horké ještě trouby v kamnech, špendlíček zapíchla do husího brka a s bílým vajíčkem v ruce sedla si k troubě,chvíli je hřála v ruce, čekala , až se vosk roztaví, už cítila v prstech, jak se jí nedočkavě chvějí, a už se jí také v hlavě zjevovaly různé hvězdy, květy, řetízky i větvičky, jako by na bílé, jemné krajky hleděla.



Hanýžka neměla uší ani očí, jak se táta s mámou škádlí. Prohlížela straky svoje i sestřiny. Každá měla tři a od otce dva rejsky, ale ty se musily schovat před krásou lesklých, ohnivě zářících strak. Obdivovala každý kvítek, růžičku, jablíčko, srdíčko a nevěděla, které to vajíčko je nejkrásnější. Nemohla se jejich krásy nabažit nemohla se s nimi rozloučit, i v noci se jí o nich zdálo a těšila se, co to bude závisti, a těšila se, co to bude závisti, až se jimi zítra pochlubí.

J. Š. Baar Osmačtyřicátnící

Přeji všem mile a příjemně strávené velikonoce!