Únor 2012

Carpaccio z červené řepy

23. února 2012 v 9:43 | toffo |  V toffo-kuchyni
Nechala jsem si odvyprávět, jak chutné je carpaccio z červené řepy, tak jak jej připravují u "nás u Rusů." Ještě jsem si na něj nezašla, zato jsem se pokusila o stejnou kombinaci popisovaných surovin a dvakrát za sebou jsem si jej naservírovala k večeři. Nevím, jak dalece je autentické, ale mně to prostě chutná!


Na jednu porci:
1 upečenou bulvu červené řepy,
olivový olej (nyní cákám tím od Pospíšilů),
vinný ocet,
sušené oregáno.

Na omáčku/dip (vystačí na 4 porce):
1 tučný tvaroh - 250 g,
1 stroužek česneku,
sůl.


S dipem babicuju:
Měkký tučný tvaroh umíchám se solí, česnekem. Nemám-li tučný, dám polotučný, nebo nízkotučný, k tomu ale přidám kelímek bílého jogurtu, nebo kysané smetany, cca 150 g. Nemám-li tvaroh, dám jen kysanou smetanu.
Červenou řepu vytáhnu z lednice, nakrájím na tenké plátky, rozložím vějířovitě po talíři, pokapu olivovým olejem a vinným octem. Posypu sušeným oregánem. Doprostřed navrším kopeček ochuceného tvarohu. Podávám s opečeným celozrnným toastem.



A takhle carpaccio přistane na stůl ve zmíněné restauraci - Pancake factory:


Uprostřed se hnízdí kysaná smetana, musí být vysokoprocentní, protože je to lahoda sama, nedochucená, nedosolená, bez česneku. Česnek a petrželka hrají prim na příloze - čerstvém toastu. Dýňová semínka je lepší nasucho opražit, tedy mě to tak více chutná.


Dobrou chuť!

Zimní zabijačkové vitamíny

15. února 2012 v 21:06 | toffo |  V toffo-kuchyni
Jitrnice, jelítka kroupová i housková, tlačenka, ovar, černá polívka, prejt, smažák, škvarky, sádlo a čerstvé řízky - smažené na sádle. Zabijačkové hody by mohly být touto dobou v plném proudu. Voňavá masová nadílka dokáže ale naše žaludky a žlučníky potrápit. Někdo si pomůže stopečkou dobré pálenky, u nás doma ale bylo zvykem k tomu tučnému přidat něco kompenzující zdravější přílohy. A co se asi v únoru mohlo a může krčit z poslední úrody ve sklepech a spižírnách, než kysané zelí, jablka, cibule, křen a řepa. Dobře, ještě zbytky zcvrklé mrkve, petržele, celeru a brambor. A dýně. Ale ty se mi do mých dvou receptů nehodí.


Přímo na zabijačku se u nás dělal křen na dvojí způsob - jablečný a ten můj oblíbený, červený:
Potřebuji:
1 křenový kořen (nejlepší kořínek křenu je dvouletý, cituji Naší kuchařku),
6 malých bulv červené řepy (o velikosti tenisového míčku), nebo jednu obrovskou.
Řepu omyju a předem uvařím, nebo upeču zabalenou v alobalu v troubě (úsporně, samozřejmě u příležitosti významějšího pečení, jak by řekla moje maminka:"Nehoním troubu kvůli šesti kouskům řepy.") Schladlou oloupám a nastrouhám na robotu na struhadle s malými slzičkovými otvory. Na stejném struhadle nastrouhám i křen. Pokud má grády, musím si nos pořádně krýt - převážu ho šálou, šátkem, nebo ho alespoň schovám do roláku. Obojí promíchám a zaleju dvěma naběračkami masového vývaru, když není vývar, postačí převařená voda. Napěchuje se do skleničky se šroubovacím víčkem, v lednici vydrží tak čtrnáct dní bez újmy. Já jsem pro ten svůj použila jen řepy tři, ale je to málo, odhaduji to na jeden díl křenu, dva řepy. Řepa by měla dominovat.
Červený křen je nezbytný k ovaru, hodí se i k jitrničkám a jelítkům. Když už není ze zabijačky ani kousku, tak i k dobrým párkům.

Když lovíme jitrničky a prejt ze zásoby, opékáme je na pánvi nebo rozpékáme v troubě, dává se na stůl tento salát z kysaného zelí:
Potřebuji:
500 g kysaného zelí (kupuji jedině značku Samir z Bohušovic nad Ohří),
1 velké červené jablko,
půlku cibule střední velikosti,
1 polévkovou lžíci řepkového oleje,
1 zarovnanou polévkovou lžíci cukru,
čerstvě mletý pepř.
Zelí překrájím na menší kousky, i s nálevem v míse smíchám s nahrubo nastrouhaným jablkem a nadrobno nakrájenou cibulí. Jablíčko neloupám, jeho slupka je cenná na vlákninu i vitamíny. Pokud je hodně sladké, nemusí se salát přislazovat, záleží na chuti. Přidám olej a okořením mletým pepřem. Salát je lepší, nechá-li se alespoň půl dne rozhležet v lednici. V ní také vydrží tak pět dní vhodný ke konzumaci.


Jsem odkojená na domácích zabijačkových pochoutkách. Představují pro mě jeden z vrcholů gurmánství a jsem hodně háklivá na správné ochucení. Můj táta býval jeden čas hlavní pomocná ruka řezníkova, předkládal nám třem dětem na talíř ty nejvybranější lahůdky. Nesmí být přesoleno, tak akorát česneku, přiměřeně pepře, majoránky. Za dobrou tlačenkou a černou polívkou šla bych světa kraj... Jenže ty staré dobré časy hospodářství jsou pryč. Teď už jen hledám dobré zdroje. Tak pokud vy ty své máte, zkuste ty naše vitamínové přílohy. Dobrou chuť.

Pravidla tance a slupky na sportovní příloze - můj dávno vystřižený talisman

5. února 2012 v 17:33 | toffo |  Hezké věci
Tenhle výstřižek tahám z krabičky, kde mám kromě něho uložený adresář starý dvacet let, čtenářský průkaz do místní knihovy DVD Powerjógy, kartičky z logopedie mojí dcery, CD Ohrožený druh, Back to black, Melody Gardot, JET Shaka rock a Schritte 1. Taková pěkná, náhodná sbírka důležitých věcí. Výstřižku bude už přes deset let, přesto si ho občas ráda uhladím a přečtu.


"Pravidla tance - Mirka Vopavová
Pamatujete si na den, kdy jste si oblíkli nejuhozenější hadry svého života a váš otec (matka, nastávající švagr) moc pili a pak moc mluvili? Na den, kdy jste na radnici podepsali… Co jste to vlastně podepsali? Co jsem to vlastně podepsala? Pochybuji, že by tehdy některý z nás opravdu znal zdravotní stav svého vyvoleného. Jen zanedbatelné procento kalkulovalo s majetkem ženicha či nevěsty a jen promile sepsalo předmanželskou smlouvu.

Vzpomněla jsem si na to nedávno, když sousedka zapsala manžela do kursů salsy. Nevím jak u vás, ale v Praze teď salsa letí. Latinskoamerický tanec, při němž se těla houpou v rytmu rostoucí vášně, dělá v hlavách žen Vltavou křtěných paseku. Většina salsa barů, co tu najdete, je sexem nabita až k prasknutí. Ohnivé drinky, vzrušené přítmí, žhavá hudba, pánevní pohyby.

"Sním o salze už měsíce," vysvětluje mi sousedka Pavla v pekárně a podává mi igelitový pytlík, abych si do něj taky mohla nacpat svých deset rohlíků. "Například si představuju noční plážový bar," přimhouří oči a prohrábne si vlasy. "Horký vzduch mi rozpaluje tváře, cítím vůni moře. Tančím v divokém víru s neznámým chlapíkem, mám šaty s odvážným výstřihem…" Pavla si dá ruku v bok, vypne hruď, bojovně vystrčí bradu, tanečním krokem proběhne kolem dalamánků a pak dál a dál, přes celou pekárnu až k makovým koláčům. Tam udělá dvě otočky, zakloní hlavu, řekne aaach a zatočí igeliťákem nad hlavou. "Milan se mnou ovšem do kursů odmítá jít, řek´," že tam ani nepáchne," vzdychne Pavla a rozmrzele se vymaní z náručí imaginárního vášnivého Latinoameričana. Zkouším si představit souseda, náruživého vyznavače pečeného bůčku a odpoledního schrupnutí, jak svých sto kilo živé váhy rozhýbává v rytmu salsy. Zkouším si představit, jak amatérský myslivec oděn v rudé elastické košili a kalhotách do zvonu vilně vlní pánví. Nejde to. Pavla svým houpavým salsa krokem vejde k zelináři, kupuje kilo mrkve a tváří se pomstychtivě. Vím, co bude mít Milan, odpírač taneční vášně, dnes k obědu. Taky tuším že Pavla oloupe mrkev i brambory na sportovních stránkách Lidových novin dřív, než se je její muž stačí přečíst. Zasype Jágrovu fotografii kopečkem slupek a pak to všechno s gustem hodí do popelnice. Strašně s s Milanem pohádají, ale on přesto do kursů salsy nepůjde. Neboť tohle jsem tehdy všichni podepsali:

Vztah k tanci, jakož i pravidla tance se během manželství nemění.

Ani jiná pravidla..."