Chirino me selinoriza

28. ledna 2012 v 8:02 | toffo |  V toffo-kuchyni
Risk je zisk, ale také můžu počítat s prohrou. Je pravda, že jsem okolo tohoto receptu kroužila dlouho, ale přišlo mi zbytečné vařit si jen pro sebe. Mohla jsem počítat s odmítavou reakcí mých tří rodinných strávníků. Má intuice mě neklame. Není ale na čase být trochu sobecká a myslet i na sebe? Zamačkávám slzu v oku při vzpomínce na mojí loňskou soukromou řeckou Odysseu a vařím nedělní oběd.


Na vepřové maso na celeru si připravím:
1 kg vepřového ramínka,
2 lžíce másla nebo olivového oleje,
(nakombinovala jsem po jedné lžíci od obojího),
2 zarovnané lžíce hladké mouky,
sůl,
pepř,
3 čajové šálky vody,
1/2 čajového šálku bílého vína,
1 kg celeru,
2 žloutky,
1 citron,
zelená petrželka.


"Maso nakrájíme na porce (5-6), osmahneme na tuku a přidáme mouku, Když zezlátne, osolíme, opepříme podlijeme vodou a vínem. Přiklijeme pokličkou a necháme bublat asi hodinu. Mezitím očistíme celer a nakrájíme ho na silnější plátky, které rozkrojíme. Dáme je vařit do kastolku zvlášť i s několika petrželovými snítkami na 5 minut. Pak přidáme k masu a vaříme ještě asi 20 minut, dokud není vše měkké. Ušleháme žloutky s citronovou šťávou a vmícháme do nich trochu vychladlé šťávy z jídla. Když jídlo po odstavení poněkud vychladne, přidáme k němu ušlehané žloutky s citronovou šťávou. Posypeme ještě zelenou petrželkou a můžeme s bílým chlebem podávat. Dobře se k tomu hodí třeba retsina rosé. Vepřové s celerem je jedním z nejoblíbenějších způsobů přípravy tohoto masa."


Už to porcování a dušení masa po větších kusech mi přišlo sympatické. V Čechách jsme zvyklí krájet maso na dušení na menší kostičky, jako na guláš. Místo čajového šálku jsem použila jako měrku skleničku na bílé víno, když už, tak už. Zvědavá jsem byla na zjemnění pokrmu žloutky. Příště bych dala jen šťávu z poloviny citronu, mě příjemná nakyslá chuť nevadila, chutnalo mi moc. Ale už jen při vzpomínce na chuť řeckého citronu, který se válí na sluníčku a jeho chuť není jen kyselá, ale právě vyzrále a teple nacukernatělá, myslím, že to nebylo ono. Možná bych se příště rozpůlený citron ještě předem upekla, abych z něj vytáhla to nejlepší, dělá to i Šárka. Vepřové ramínko dušené ve větších kusech si zachovalo svojí typickou, ovarovou chuť. Nakyslá šťáva s petrželkou - bohužel jsem měla jen sušenou - ho fajnově doplňuje. I když mi někde vzadu v šedé kůře mozkové tlačila vzpomínka na chuť "pajšlu,"který babička vařila z králíka. Ta pro mě v dětkých letech nebyla vůbec příjemná, právě naopak od tohoto řeckého jídla. Buď mi chutě vyzrály, nebo jsem prostě takový ješita, kterému chutná všechno, co uvaří.



Pro recept na bílý chléb si odskočím do Itálie a zkouším recepturu na ciabattu z posledního vydání časopisu Žena a život testovaného Zdeňkou Skokanovou N. a kulinárním studiem Bauermedia.

na kvásek:
půl lžičky sušeného droždí nebo 5g čerstvého,
150 ml vody,
3 lžíce mléka,
čtvrt lžičky medu.

na těsto:
půl lžičky sušeného droždí,
150 ml vody,
půl lžíce olivového oleje,
350 g hladké pšeničné mouky s vysokým obsahem lepku,
2 lžičky soli.

Kvásek kyne přes noc, zadělávám večer, všechny ingredience promíchám, až se droždí a med rozpustí. Pak vmíchám 150 g hladké mouky, má vzniknout řídký kvásek. Já mám tužší těsto. Zakryju utěrkou a nechám přes noc kynout. Ráno se jde na těsto, přidám další droždí rozmíchané ve vodě, zatím jen ve 100 ml, olej, promíchám. Pak zapracuji mouku a sůl. Je-li těsto tuhé, dolije se zbytek 50 ml vody. Nechá se kynout další 3 hodiny, až těsto ztrojnásobí objem. Pak těsto stěrkou rozdělím na poloviny, každou vyklopím na plech vysypaný moukou, namoučenýma rukama tvarujeme šišku, na plechu podélné bochníčky kynou další dobrou půlhodinu. Peče se při 220 st.C. také půlhodinku, vkládájí se do vyhřáté trouby. S výslednou cibattou jsem moc spokojená nebyla, chyběla ta křupavá kůrčička. Také se mi oba bochníčky spekly. Je pravda, že byla nádherně odlečená velkými vzduchovými bublinami. Třeba se časem propeču k dokonalosti.


KALI OREXI!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DolceVita DolceVita | Web | 29. ledna 2012 v 17:09 | Reagovat

JÁSAS, pokušitelko řeckých představ :-)
Takové vaření muselo být i báječnou duševní terapií ... těsto si zvolna kyne, z hrnce se podmanivá vůně line ... když je čas, mám to tak ráda. Při vaření zbude ještě spousta času na to, abych se začetla do řecké kuchařky od Marthy a Theny a plánovala, co dalšího je nutno vyzkoušet. Něco řeckého jsem poměrně dlouho nevařila, ale jeden důvod k tomu mám. Mám lahvinku Retsiny a pořád doma všem říkám, "Tu mi neberte, otevírat ji budu až u příležitosti řeckého menu!" Čekám na chvilku, až mě políbí nějaký řecký bůh gastronomie.

Tak KALI OREXI

2 Madla Madla | Web | 30. ledna 2012 v 10:48 | Reagovat

Je důležité udělat si občas čas pro sebe a potěšit své chuťové buňky a tohle báječně voňavé jídlo se ti za tvou obětavou práci jistě odvděčilo. Já být jedním ze strávníků, tak tě zahrnu slovy chvály od hlavy až k patě a nechám jen dočista vylízaný talíř :-) (I nádobí a kuchyň bych celou uklidila :-))

3 Vilemína Vilemína | 31. ledna 2012 v 14:31 | Reagovat

Oceňuju, že v jídel jsou použité vpodstatě běžné suroviny, jen trochu jinak nakombinované - a maso na víně nemůže snad chutnat špatně! Jistě to nějaké strávníky-odpírače přesvědčilo!

4 toffo toffo | Web | 1. února 2012 v 20:40 | Reagovat

[1]: Ach, to já jen tak nostalgicky vzpomínám :-). Bylo to tak krásné, že všechny holky a ten malý klučík už jen vzdycháme, jak krásné. Je pravda, že Retsina nám k jazyku nepřirostla, jen hodně vychlazenou jsme se jí učili pít. "Jia su, Šárko."

5 toffo toffo | Web | 1. února 2012 v 20:44 | Reagovat

[1]: Mám to tak ráda, naplánované, který úkon udělat dřív, aby navazovalo s minimální časovou prodlevou - tančím po kuchyni s vařečkou v ruce. I když ten opravdický pán, který by si se mnou tanečně zadal, by se hodil.

6 toffo toffo | Web | 1. února 2012 v 20:45 | Reagovat

[2]: A děkuji Madlo, tvoje povzbuzující slova padly na vyprahlou půdu a zavlažily.

7 toffo toffo | Web | 1. února 2012 v 20:48 | Reagovat

[3]: Je to tak, suroviny nám důvěrně známé a tak trochu nezvyklý postup pro české vaření. Výsledek mě opravdu mile nadchnul, odpírače nepřesvědčil opravdu ani jednoho.

8 fake watches for sale fake watches for sale | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 7:04 | Reagovat

hey great information your site contains will return when I have time to read more.
http://www.palewatches.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama