Lefkáda, Vassiliky, co dodat, abych nebyla zbytečně sentimentální. Že jsem opět plná dojmů, nadšená pro řeckou kuchyni, která je dušeně šťavnatá, voňavě plná chutí, které může ovoci a zelenině dodat řecké slunce. Žádné náhražky a tak plně vyzrálý pomeranč jsem kdysi možná jedla, mlhavě si na to vzpomínám. Měli jsme štěstí, že večeře podávané v našem hotelu se velmi blížily domácí kuchyni a vařilo se po řecku, stifado - dušené hovězí, jehněčí (snad hřbet, protože to byly maxikosti k obírání) dušené i pečené s dušenými fazolovými lusky i obřími bílými fazolemi, musaka, pasticio - makarony zapečené s mletým masem a bešamelem, paputsakia - zapečené lilky plněné mletým masem a bešamelem, smažené kalamáry, jednoduché pilafy jako přílohu. Hlavní koření - olivový olej, citron, oregano a v mletém mase překvapivě hřebíček.
Na pozdější obědy jsme rádi zašli na hlavní třídu Vassiliki, která je lemovány stoly, židlemi a kanapátky, nebo jsme si nakoupili čerstvý sýr, olivy, zeleninu tady, v obchodě s českou obsluhou:
Rajčata, sladká cibulka, feta sýr, olivy. Ovčí feta, rozhodně ne přesolená, tučná, s charaktristickou zralou chutí. Děti se s ní cpaly a to vůbec nepřeháním. Doma do Aničky nedostanu vůbec žádný sýr, ani eidam.
Víno, dětmi milovaná Fanta, která byla zcela bez bublinek a výrazně pomerančové chuti. Oranžáda.
Čerstvé fíky a pomeranče jsme dostali jako bonus k nákupu.
Do pekárny pro křupavý, čerstvý chléb a sladké zákusky.
Meruňkový šáteček pro Aňu.
Baklava pro Aní.
Třené linecké.
Baklava s pistáciemi.
Baklava s mandlemi (ta s vlašskými ořechy nás vzala do nebe, ale nemáme jí zdokumentovanou).
Pekárnu ve Vassiliki najdete přímo uprostřed městské kolonády, na minináměstíčku s poštovní schránkou.
Snadno a rychle se z našich dětí stali kavárenští povaleči, díky milovaným palačinkám, úžasně milé obsluze a nekonečně dobré zmrzlině. Ve stínu klimatizace jim povalování šlo na jedničku v Café Union. Tady jsme vždy automaticky dostávali k objednanému menu sklenici vody zdarma.
Čokoládová palačinka byla vyžádovaná téměř obden.
Dospělí jednu karamerovou bombu zvládli jen jedenkrát za pobyt.
Ale frapé nebylo nikdy dost, with sugar and milk.
Zmrzlina, frčela jahodová, ale Marťa je na banánovou:
Vrchní palačinkářka Rezarta:
Netvrdím, že jsem do Řecka jela kvůli chobotnici, ale jeden z mých předsevzatých úkolů to byl. Hlásím - splněno v Miramare.
Mohla jsem si trochu zopáknout angličtinu, při objednávání mi bylo sděleno, že bude studená a jako salát a já nedostatečnou slovní zásobou neměla prostor k diskusi:
Myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe, v horkých 14 hod to bylo lehké, čerstvé jídlo, doplněné bílým chlebem a studeným vínem. Octopus. Ochtapodi vrasto - vařená chobotnice, tak odhaduji použitý recept.
"Ulovenou chobotnici začne lovec přímo v moři otloukat o kámen, aby jí připravil k vaření. Tímto způsobem poruší její nervovou soustavu, chobotnice přitom ztratí svou krycí barvu mořských oblázků a dočista zbělá.Chobotnice se vaří ve slané vodě tak dlouho, dokud nezměkne, podle její velikosti se řídí i délka vaření. Pak ji necháte vychladnout. Někdo ji zbavuje i povrchu a nechává jen bílé maso, ale není to třeba. Studená chobotnice se zaleje zálivkou z oleje a citronu. V jednoduchosti je síla. Citováno z Řecké kuchyně Marthy Elefteriadu."
Na mém talíři byla kořeněná sušeným oregánem.
Suvlaki v bufetu. Možná jsme v Čechách zvyklí, že v bufetu se najíme laciněji - jak pro peněženku tak pro žaludek. V Řecku se podle mého zdání rozdíl stírá. Za stejnou cenu suvlaki jsem si mohla dát můj octopusový oběd včetně sklenice vína v restauraci.
Kočky jsou v Řecku věrnými společnicemi u jakéhokoliv jídla. Ne všechy se tváří tak líbezně, jako tahle Míca.
Když jsme se vydali na druhou stranu od centra, ocitli jsme se v divoké zahradě zázraků a voňavých bylin. Citrony byly pro děti zjevením a trpělivě čekaly, zda jim některý nepadne k nohám.
Divoká šalvěj - faskomilo:
Bobkový list - vavřín - dafni:
Fíky - sika:
Kapary - kapari:
Květ kapary trnité. Čerrstvá neotevřená poupata se sbírají a konzervují ve vinném octě a používají se pak po celý rok. V zimě se přidávají do zelných salátů, v létě k okurkovým a rajčatovým salátům Se zálivkou z oleje a citronu zdobí také oblohu vařených ryb, raků a chobotnic. Já je miluju v tomto receptu z Olivové kuchařky.
Čechům v Řecku svědčí, o čemž svědčí české obsluhy v restauracích i obchodech, ale třeba i tento vývěsní štít (ale uvítala bych raději Plzeň :-):
Nehodí se ani podceňovat Řeky, mnozí z nich se už česky učí nebo dokonce naučili. A třeba majitel taverny Dolphin se ve svém jídelním lístku prezentuje na fotografiích z dovolené v Praze, u koně na Václavském náměsti, nebo s panoramatem Hradčan v zádech. Všichni ti obchodníci a restauratéři z Vassiki jsou velice přátelští, navštívíte je jednou, věnují dětem bombon nebo lízátko, podruhé třeba ovoce nebo porci zmrzliny, potřetí vám sleví dvě eura z ceny. Své hosty si pamatují a tak se Vám může stát, že třetí den už se na promenádě zdravíte s několika lidmi jako staří známí. Jak se máte?
Tak na zdraví.
Madla | 
. Líbí se mi, jak si řecká kuchyně na nic nehraje, je civilní, nekomlikovaná, domácí. Mě se moc líbily (a chutnaly) úpravy rýže, nadýchaná zrníčka rýže, s petrželovou naťí a možná ještě chuť vývaru navíc - pilafy, rajčata a lilky plněné rýží. Ty bych chtěla zavést do menu naší domácnosti 
Zde hledá 
Krásná řecká odysea
V Řecku plyne čas příjemně zvolna a člověku se nechce ze země bohům zaslíbené ani vracet domů. Dala jsem si závazek, že bych se tam ještě jednou ráda vrátila. Řeckou kuchyni občas zařadím do našeho domácího repertoáru, což mi přivodí melancholický stav krásných vzpomínek, ale není nad to dotýkat se Řecka rovnýma nohama a nasát tu báječnou atmosféru kolem. Já si krom koření dovezla i skleničky medu provoněného bylinkami. Jen jsem tenkrát moc nefotila a je mi do líto! 