Červenec 2011

Rohlíky od Noskovice

23. července 2011 v 9:45 | toffo |  Chléb náš vezdejší
Má vášeň pro vaření a pečení šla ruku v ruce s nadbytkem času o mateřské dovolené a s mým oblíbeným serverem o vaření Labužník.com. I tam se občas bohužel strhnou žabomyší války, ale během let jeho fungování se tam vytříbily a dovedly k dokonalosti spousty receptů. Našla jsem si tam několik internetových přátel, stejně jako tady při blogování. Grafická úprava Labužníka se sice po změně správce značně změnila, není to, co bývalo, ale ani my po těch letech nejsme stejní. Tyhle rohlíky od Soňi - Noskovice jsou pěkně, přitom jednoduše vypečené. Noskovice si je peče doma, v Itálii, kam se vdala. Až si příště uvaříme poctivou gulášovou, nebo dršťkovou, tyhle rohlíky budou jako příloha samozřejmostí. Stejně kdysi chutnaly rohlíky z pekárny v Jílovém, na rohu náměstí. Bývalo jich deset za korunu.


Soňa - Noskovice píše:
1 kg hladké mouky,
0,5 l mléka (používám plnotučné),
50 gr droždí, 100 gr stolního oleje (ne olivový!),
10 gr cukru,
20 gr soli.
vodu s kapkou octa na potreni sul,
mak, kmin atd. na posypani.



Do zadelavaci misy preseju mouku, pridam drozdi rozmichane v trosce mleka, sul, cukr, olej a zbytek mleka. Vypracuji poradne testo, vlozim ho zpet do misy, napovrchu ho nariznu do krizku a necham prikryte uterkou kynout asi hodinu (zalezi na tom jake je teplo doma).
Kdyz zdvojnasobi, rozdelim ho nejdrive na polovinu. Druhou pulku dam stranou. Z jedne pulky udelam opatrne 2 stejne "ctverce", ktere rozdelim na 4 stejne kusy, z nich pricne vykrojim trojuhelniky. Takto mi vyjde z poloviny testa 16 kusu (rohliku).
Kousicky testa hodne vytahuji, takze jsou vickrat stocene. Na plech dam pouze papir na peceni, bez potirani a pokladam na nej rovnou rohliky. Nez je hodim do trouby, potru je vodou, do ktere jsem kapla trochu octa, posypu soli a na vybranou bud makem, nebo drcenym kminem.
Pecu v predehrate troube na 250°C asi 15-20 minut. Zatim co se pece prvni varka, pripravim si druhou. Abych nezapomnela, v tomto pripade olej vazim.
Pro ty co nemají váhy:
100 gr oleje = 135 ml,
10 gr cukru = 12,5 ml (2 a půl lžičky),
20 gr soli = 17,5 ml (3 a půl lžičky).


Ten vychytaný váleček je kousek ošmirglované rukojetě od koštěte z Pirelli, kde pracoval můj manžel. Takovéto válečky běžně používají v pizzeriích, ale jejich původem není koště z Pirelli. Mimochodem, pani uklízečka z Pirelli, zametá celá ohnutá. Čí to bude vina?

Litý perník z babiččiny kuchařky

15. července 2011 v 22:16 | toffo |  Recepty z Chalup

Ráda listuju starou kuchařkou, která zůstala v kredenci na Chalupech. Je po babičce a já jí v kredenci nechávám a neodvážím, protože do toho kredence prostě patří. Její název zní Naše kuchařka, vydaná je roku 1957 Státním zemědělským nakladatelstvím Praha a sestavila jí Dr. Marie Hrubá s kolektivem. Baví mě pojednání o výživě, cením si kapitol o zpracování mléka a konzervování ovoce a zeleniny všemi možnými způsoby. Občas něco vyzkouším, jako naposledy tento litý perník. Třeba jen kvůli tomu, že vyžadoval hladkou mouku a jiná ve špajzu nebyla. Dokážu si klidně představit, tak si ho s sebou beru na pole, spolu s lahví vychlazeného šípkového čaje. Perník je mírně mazlavý, nabíjí energií a ani po dvou dnech nebyl okoralý, své dobré vlastnosti si držel dál.
(foto by toffo)
(foto by Martin Tomšů)

Perníkové koření:
(foto by Martin Tomšů)


Samozřejmě jsem místo sádla dala olej, protože se mi zdálo těsto husté, jsem olej i okometricky přidávala - celkově odhaduji množství na 200 ml, stejně tak mléka. Těsto neteklo, způsobem jako na lívance, bylo hustější než to perníkové z krabicového prášku. Ani Vám neřeknu, na kolik stupňů Celsia jsem pekla, na malé, elektrické troubě to byl stupeň pět.Neledovala jsem, ani nečokoládovala. Mizel pod rukama. Asi jsme perníkoví.

(foto by Martin Tomšů)

Měla jsem štěstí, po návratu jsem si kuchařku koupila v bazarovém zboží na internetu, dokonce její první vydání. Kniha rozhodně není v salátovém stavu, vypadá, jako by téměř nebyla používaná, jen dlouho seděla zaprášená v knihovně, nebo skříni. Dokonce jsou zachované dvě stužkové záložky, všité do vazby. Červenou je založeno na stránce s bábovkami, modře s vánočním cukrovím. Paní, která mi kuchařku prodala, má stejné příjmení, jako to, které moje babička vyvdala. A to rozhodně nejsme příbuzní. Náhoda? Symbolika? Některé události jsou racionálně nevysvětlitelné.

Kali orexi, Vassiliki!

10. července 2011 v 15:44 | toffo |  Na cestách
Lefkáda, Vassiliky, co dodat, abych nebyla zbytečně sentimentální. Že jsem opět plná dojmů, nadšená pro řeckou kuchyni, která je dušeně šťavnatá, voňavě plná chutí, které může ovoci a zelenině dodat řecké slunce. Žádné náhražky a tak plně vyzrálý pomeranč jsem kdysi možná jedla, mlhavě si na to vzpomínám. Měli jsme štěstí, že večeře podávané v našem hotelu se velmi blížily domácí kuchyni a vařilo se po řecku, stifado - dušené hovězí, jehněčí (snad hřbet, protože to byly maxikosti k obírání) dušené i pečené s dušenými fazolovými lusky i obřími bílými fazolemi, musaka, pasticio - makarony zapečené s mletým masem a bešamelem, paputsakia - zapečené lilky plněné mletým masem a bešamelem, smažené kalamáry, jednoduché pilafy jako přílohu. Hlavní koření - olivový olej, citron, oregano a v mletém mase překvapivě hřebíček.
Na pozdější obědy jsme rádi zašli na hlavní třídu Vassiliki, která je lemovány stoly, židlemi a kanapátky, nebo jsme si nakoupili čerstvý sýr, olivy, zeleninu tady, v obchodě s českou obsluhou:
Rajčata, sladká cibulka, feta sýr, olivy. Ovčí feta, rozhodně ne přesolená, tučná, s charaktristickou zralou chutí. Děti se s ní cpaly a to vůbec nepřeháním. Doma do Aničky nedostanu vůbec žádný sýr, ani eidam. Olivy Kalamata, s přirozenou chutí a specifickou hnědočernou barvou, prosím, neplést s černými olivami, ty vznikají oxidací zelených oliv. Výborné, nejlepší!
Víno, dětmi milovaná Fanta, která byla zcela bez bublinek a výrazně pomerančové chuti. Oranžáda.
Čerstvé fíky a pomeranče jsme dostali jako bonus k nákupu.
Do pekárny pro křupavý, čerstvý chléb a sladké zákusky.
Meruňkový šáteček pro Aňu.
Baklava pro Aní.
Třené linecké.
Baklava s pistáciemi.
Baklava s mandlemi (ta s vlašskými ořechy nás vzala do nebe, ale nemáme jí zdokumentovanou).
Pekárnu ve Vassiliki najdete přímo uprostřed městské kolonády, na minináměstíčku s poštovní schránkou.



Snadno a rychle se z našich dětí stali kavárenští povaleči, díky milovaným palačinkám, úžasně milé obsluze a nekonečně dobré zmrzlině. Ve stínu klimatizace jim povalování šlo na jedničku v Café Union. Tady jsme vždy automaticky dostávali k objednanému menu sklenici vody zdarma.
Čokoládová palačinka byla vyžádovaná téměř obden.
Dospělí jednu karamerovou bombu zvládli jen jedenkrát za pobyt.
Ale frapé nebylo nikdy dost, with sugar and milk.
Zmrzlina, frčela jahodová, ale Marťa je na banánovou:
Vrchní palačinkářka Rezarta:




Netvrdím, že jsem do Řecka jela kvůli chobotnici, ale jeden z mých předsevzatých úkolů to byl. Hlásím - splněno v Miramare.
Mohla jsem si trochu zopáknout angličtinu, při objednávání mi bylo sděleno, že bude studená a jako salát a já nedostatečnou slovní zásobou neměla prostor k diskusi:
Myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe, v horkých 14 hod to bylo lehké, čerstvé jídlo, doplněné bílým chlebem a studeným vínem. Octopus. Ochtapodi vrasto - vařená chobotnice, tak odhaduji použitý recept.
"Ulovenou chobotnici začne lovec přímo v moři otloukat o kámen, aby jí připravil k vaření. Tímto způsobem poruší její nervovou soustavu, chobotnice přitom ztratí svou krycí barvu mořských oblázků a dočista zbělá.Chobotnice se vaří ve slané vodě tak dlouho, dokud nezměkne, podle její velikosti se řídí i délka vaření. Pak ji necháte vychladnout. Někdo ji zbavuje i povrchu a nechává jen bílé maso, ale není to třeba. Studená chobotnice se zaleje zálivkou z oleje a citronu. V jednoduchosti je síla. Citováno z Řecké kuchyně Marthy Elefteriadu."
Na mém talíři byla kořeněná sušeným oregánem.
Suvlaki v bufetu. Možná jsme v Čechách zvyklí, že v bufetu se najíme laciněji - jak pro peněženku tak pro žaludek. V Řecku se podle mého zdání rozdíl stírá. Za stejnou cenu suvlaki jsem si mohla dát můj octopusový oběd včetně sklenice vína v restauraci.
Kočky jsou v Řecku věrnými společnicemi u jakéhokoliv jídla. Ne všechy se tváří tak líbezně, jako tahle Míca.
Když jsme se vydali na druhou stranu od centra, ocitli jsme se v divoké zahradě zázraků a voňavých bylin. Citrony byly pro děti zjevením a trpělivě čekaly, zda jim některý nepadne k nohám.

Divoká šalvěj - faskomilo:
Bobkový list - vavřín - dafni:
Fíky - sika:
Kapary - kapari:
Květ kapary trnité. Čerrstvá neotevřená poupata se sbírají a konzervují ve vinném octě a používají se pak po celý rok. V zimě se přidávají do zelných salátů, v létě k okurkovým a rajčatovým salátům Se zálivkou z oleje a citronu zdobí také oblohu vařených ryb, raků a chobotnic. Já je miluju v tomto receptu z Olivové kuchařky.

Čechům v Řecku svědčí, o čemž svědčí české obsluhy v restauracích i obchodech, ale třeba i tento vývěsní štít (ale uvítala bych raději Plzeň :-):

Nehodí se ani podceňovat Řeky, mnozí z nich se už česky učí nebo dokonce naučili. A třeba majitel taverny Dolphin se ve svém jídelním lístku prezentuje na fotografiích z dovolené v Praze, u koně na Václavském náměsti, nebo s panoramatem Hradčan v zádech. Všichni ti obchodníci a restauratéři z Vassiki jsou velice přátelští, navštívíte je jednou, věnují dětem bombon nebo lízátko, podruhé třeba ovoce nebo porci zmrzliny, potřetí vám sleví dvě eura z ceny. Své hosty si pamatují a tak se Vám může stát, že třetí den už se na promenádě zdravíte s několika lidmi jako staří známí. Jak se máte?
Tak na zdraví.