Na nápoje vyráběné podomácku, z bezu, jsem se vrhla ještě na poslední mateřské dovolené. Vyzkoušela jsem nejvíce sympatický recept z Labužníka. Rok nato u nás kralovala bezkonkurenční bezová limonáda , to jsme měli s mužem menší výročí, patnáct let od svatby a jako dárek jsme si dali první svatební cestu, na níž jsme se poznali s bezvadnou partou na dolnolysečinské Zvoničce a Gurmánkou. Bezové limonády a sirupy má v oblibě naše Anička, jakmile letos uviděla první vykvetlé květy - je to tak čtrnáct dní - důrazně mě na ně upozorňovala. V té době také vyšel v mé časopisecké stálici Žena a život recept s trochu odlišným postupem, než na který jsem byla zvyklá. A který jsem musela vyzkoušet a teď můžu směle tvrdit, že jiný postup už použivat nebudu.
Recept podle Zdeňky Skokanové N.:
50 květů černého bezu,
2 kg krystalového cukru,
2 l studené pitné vody,
2 citrony,
80 g kyseliny citronové.
Cukr a vodu dejte do hrnce a nechte přejít varem. Míchejte, dokud se cukr nerozpustí. Rozvar nechte vychladnout.Z natrhaných květů bezu lehce vyklepejte případné černé broučky a naložte do cukrového rozvaru. Přidejte na kolečka nakrájené citrony. Nádobu zakryjte poklicí nebo utěrkou a dejte do chladu louhovat na 24 - 48 hodin. Zceďte přes cedník nebo plátno. Čistou tekutinu mírně zahřejte a rozmíchejte v ní kyselinu citronovou. Sirup naplňte do vyvařených lahví. Sirup se zaručeně nezkazí, pokud ho naljete do lahví od alkoholu, které necháte jen tak nevymyté se stopami lihoviny.
Komplexně zpracované informace o bezových sirupech se tento týden objevily v článku Petry Pospěchové na ihned.cz. U Věrušky v kuchyni jsem se zase dozvěděla, že nic se nemá přehánět, ani konzumace bezové šťávy. Naše stará bytovka z šedesátých let také voní bezem. Některá ze sousedek v sušárně v suterénu suší bezové květy na poctivém, damaškovém povlaku na polštář. Na čaj. Nikdy mi bez nevoněl tak omamně, jako letos.
Zde hledá 