La Cuoca v akci a čas na změnu

20. května 2011 v 10:38 | toffo |  Hezké věci
Jsem ráda, že jsem dostála svému předsevzetí a v sobotu dorazila na křest knihy Evy Rýznerové "Říkal jsi ti amo." Zvládnou dva dny za sebou cestu hromadnými dopravními prostředky s šestiletým, evidentně vesnicky bezprostředním dítětem, které v davu zahraničních turistů na malostranském Újezdě skáče a chodí jen po černých kostkách a zvědavě se probírá vystavenými jídelními lístky, to chce oči na stopkách a velkou dávku energie, kterou ze mě Anička do konce dne vždy spolehlivě vycucne.
Celá hodina, rezervovaná pro italskou kuchyni a malou, milou, modrou knížku, proběhla v příjemné, neformální atmosféře. Ozvláštnily jí humorné situace, které všichni zvládli s přehledem a nadhledem. Není slyšet kmotru Gurmánku? Chybí nám jeden mikrofon? Holky se obejmou a obě můžou být slyšeny z toho, který má na sobě připevněný Eva. Svět je malý a o náhody není nouze. Tak se čistě náhodou na křtu objeví opravdový Ital a přihlásí se jako pomocná mužská ruka při otvírání křtícího šampaňského. Chce si někdo vyzkoušet, jak se čistí kalamáry? Zrovna jedné slečně, která má chorvatského přítele - rybáře se to hodí velice. Rybu už vykuchat umí, ale jak bude asi přítel překvapen, že se jeho milá tuto na první pohled velice neatraktivní činnost naučila právě v Čechách. Z improvizované kuchyně se linula vůně česneku, oleje, vína a hlavně sýru. Byla to muka pro někoho, kdo slíbil, že také ten den vynechá z jídla suroviny živočišného původu. To ale snadno přebila dobrá nálada, pohoda a také milá setkání a věnování vepsaná do mých i kuchařských knížek, které jsem doma rozhodně nezapomněla. Co na tom, že mlýnek s pepřem se našel až ke konci vaření.







Takhle nabitá pozitivními dojmy a vjemy jsem se rozhodla, že u nás doma, v té naší kuchyni, padají všechna tabu, přestávám řešit, že jeden nechce rybu, druhý mrkev, listový špenát, maso podlévané vínem, pivem, pomoc, pohanka, kuskus!
Náš nedělní oběd, pečené krůtí stehno jsem naložila den předem, podle receptu z kuchařky Rande s gurmánkou - pečínka v kopřivovém lůžku. Nejdříve jsem celý kus nasolila. Spodní část stehna jsem namazala francouzskou hořčicí, na horní části jsem uvolnila kůži a vetřela do masa marinádu z česneku, oleje, citrónové šťávy a šplíchnutí bílého vína. Přes noc jsem nechala v lednici a v nedělní dopoledne jsem ho upekla, nejprve asi deset minut zprudka, aby se maso zatáhlo, pak jsem si vzpomněla na italskou radu Evy Rýznerové, že maso si zaslouží ušlechtilejší zacházení, než jen podlévaní obyčejnou vodou. Z mrazáku jsem vydolovala a sekáčkem odsekla z bloku mraženého vývaru vhodný kousek a během pečení jsem podlévala bílým vínem. Maso jsem pekla hodinu v zakrytém pekáči, další půlhodinu otevřené a opět trochu zprudka, poté, co jsem kůži znovu osolila. Tím se docílí, že kůže se stane pro labužníky křupavá. Při porcování jsem si myslela, že doba pečení byla krátká, maso se mi zdálo tuhé. Byla jsem hodně ráda, že výsledek na talíři byl úplně opačný. Zatím doposud se mi nepovedlo upéct krůtí stehno tak dokonale.


Na listový špenát mi nikdo neskočil, ale polentu neodmítl nikdo. Aby první setkání s polentou nebylo setkáním posledním, upravila jsem jí do podoby polentových hranolků. Polentu jsem si uvařila hned ráno, podle návodu na sáčku. Nechala jsem vřít osolenou vodu a pramínkem jsem do ní pouštěla kukuřičnou krupici. V té chvíli, kdy poslední zrnko dopadne do hrnce, doporučuji ztlumit teplotu pod hrncem a polentu na chvíli stáhnou z ohně. V tomto momentu se hrnec změnil na aktivní vulkán a začal po mě vrhat kukuřičně žhavou lávu. Za stálého míchání jsem vařila dvacet minut a byla jsem překvapená, že se vůbec nepřipalovala. Čím déle se vaří, tím lépe se hmota pomocí vařečky mění tvar z beztvaré kaše na kompaktní kouli. Uvařenou polentu jsem rozetřela na velký plech, vyložený pečícím papírem. Žádným kuchařským pomocníkem to moc dobře nešlo, nakonec jsem si namáčela ruku do studené vody a polentu jsem vmačkala do velkého obdélníku. Vždyť všechny kuchařky snad máme ty ruce železné a jen tak něco horkého je nepřekvapí. Když jsem finišovala s obědem, nakrájela jsem polentu na menší hranolky a opekla v troubě na olivovém oleji. Nechtěla jsem je smažit na pánvi, chtěla jsem jen přeci využít zdravější postup. Připečené kousky dokonce dětem chutnaly, připomínají oblíbené tortilové chipsy.
Víno ve vypečené šťávě nikomu nevadilo, polenta chutnala. Ať žije revoluce - ta v kuchyni!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catalina Catalina | Web | 23. května 2011 v 15:35 | Reagovat

Vidím, že jsi si to tam náležitě užila :) Stehýnko (nebo spíš pořádné stehno) vypadá velice lákavě a polentové jsou hodně originální a určitě stejně tak dobré :)

2 toffo toffo | 23. května 2011 v 21:58 | Reagovat

[1]: Bylo to moc fajn :-)

3 Madla Madla | Web | 24. května 2011 v 16:06 | Reagovat

Určitě to byla moc povedená akce (i když chápu, že dlouhé cestování s malým dítětem je opravdu hodně vyčerpávající), takže obdivuju tvou cestovatelskou i kulinářskou odvahu, s jakou jsi se pustila do revoluce ve své kuchyni. Já revoltuji neustále, občas není má revolta ani postřehnuta, u něčeho (např. pohanka) je můj boj předem prohraný. Takže přeju pevné nervy.
PS: Stehno vypadá krásně, já z krůtího stehna vždy dělala něco na zpsůob guláše a péct vcelku by mě jej nikdy nenapadlo. Polentové chipsy vypadají báječně, hned bych si mističku dala.

4 La cuoca La cuoca | E-mail | Web | 25. května 2011 v 22:55 | Reagovat

Toffo, děkuji za podporu a za to, že jste podnikla tak náročnou cestu s roztomilou holčičkou, ta má kukadla :) Potvrzuji, že celý křest byl souhrou náhod, nic z toho nebylo připravené :)) A teď už k fantastickému nedělnímu obědu - vypadá naprosto báječně. Už na fotce je vidět, že maso bylo měkkoučké, odpadává od kosti. A polenta - na tu nedám dopustit. Často ji vařím den předem, přes noc ji dám do mističky vypláchnuté studenou vodou - polenta krásně zatuhne a potom se s ní výborně pracuje. Navíc mě okouzluje její šafránově žlutá barva :)

5 HaF HaF | Web | 26. května 2011 v 17:28 | Reagovat

Krásně jste si to holky užívaly! Evina knížka je už přečtená a putovala k sestř, doufám, že mi ji nezapomene vrátit!
Krůtí stehno doma peču místo vepřového. Maso odkrájím z kosti,osolím, okmínuju, hojně zasypu cibulí a česnekem, přihodím do pekáče i tu kost, na zmýlení přidám lžíci vepřového sádla a peču do měkka. K zelí, k rýži, od vepřového k nepoznání! :-P Je to zdravější a i tchán, který tvrdil, že krůtí nejí, to nepoznal!!! :-D

6 HaF HaF | 26. května 2011 v 17:31 | Reagovat

Tvoje verze krůtího je velmi lákavá! A mohu potvrdit, že polenta je skvělá příloha, u nás taky prošla stravovacím testem a uspěla! ;-)

7 vilemina vilemina | 27. května 2011 v 13:08 | Reagovat

Tos podnikla megaakci - vypadá to výborně.

Ke krůtímu stehnu: jedna moje příbuzná kupuje jedno na porci!

8 toffo toffo | 27. května 2011 v 18:48 | Reagovat

[3]: Ona A. zase tak malá není, bezprostřední ovšem ano. Když jí srovnávám se synem, který do sedmi let vyrůstal v Praze, je to ve společenském chování veliký rozdíl.
P.S. Začala jsem býti nekompromisní. Včera došlo na kuskus. Pomsta byla sladká :-). K tomu vepřové na způsob chilli con carne, jen s fazolemi. Muž je naučený z domova od maminky, chudák, sníst s talíře všechno, bez odmlouvání.

9 toffo toffo | 27. května 2011 v 18:59 | Reagovat

[4]: Cesta byla náročná - tak jako obvykle, jsem na to zvyklá :-). Vůbec jsem nelitovala. Naopak. S polentou musím čarovat častěji, vzdálená příchuť krupicové kaše bude u nás doma oblíbená. Nejvíc chutná ta olízaná z vařečky.

10 toffo toffo | 27. května 2011 v 19:03 | Reagovat

[5]:+[6]: Hanko, s těmi domácími chutěmi a tolerancí polenty na tom tedy budeme stejně. O víkendu na krůtí asi opět dojde, v kombinaci s jehněčím. Bude to kopromis a budu imitovat po tvém vzoru ala vepřové, aby si děti mohly vybrat. Zkusím to jako pečeni po bavorsku, asi ho také vykostím.

11 toffo toffo | 27. května 2011 v 19:08 | Reagovat

[7]: Vilemíno, bylo to strašně fajn. V pátek Petřín, v sobotu Výstaviště, jsem ráda, že bydlíme venku, ale stejně, pražské centrum má něco do sebe a vždycky pookřeju a kochám se, když se můžu projít třeba jen z Pavláku na Anděla. Všechna rande jsem tahala na Pražský hrad.
P.S.  Ta příbuzná musí tedy mít megatalíře!

12 slečna Barbora slečna Barbora | 10. července 2011 v 14:11 | Reagovat

Úplně miluju smaženou polentu! Většinou do ní ještě zamíchám nějaké bylinky, co mi tak přijde pod ruku a vždycky se to v ní nějak srovná a je výborná :-) Péct mě ji už několikrát napadlo, ale nakonec jsem na ni vždycky měla takovou chuť, že jsem hrála na jistotu. Takže díky za ozkoušení :-) Ale bohužel ji jím sama, můj přítel vyznává přístup "neznám-nejím". Jak malý dítě :-)

13 toffo toffo | 12. července 2011 v 6:09 | Reagovat

[12]: Já děkuji za nápad s bylinkami, teď jich mám plný balkon. Přístup přítele - to bych řekla je charakteristická omezená vlastnost některých mužů. Já jí používám jako zbraň, když se jim chci pomstít, uvařím právě proti jejich vůli :-).

14 slečna Barbora slečna Barbora | 24. července 2011 v 14:23 | Reagovat

[13]: U něj je to ještě horší než omezenost. Většinou to ochutná a zjistí, že je to dobré (případně přijde domů dřív a sežere mi to :-) ), ale když o tom jídle mluvím příště, zase se šklebí. No, co nadělám, jednou ho miluju, tak to musím vydržet. Aspoň neubyde :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama