Září 2010 « Archiv | Hohenbogen´s Kaffee

Září 2010

Cuketa nejjednodušší a nejmilejší

30. září 2010 v 8:23 | toffo | V toffo-kuchyni

Úplně první cuketový recept, který se objevil v mé kuchyni spolu s první cuketou. Je to už hodně dlouho. Za tu dobu se mi vůbec nepřejedl. Dá se připravit lihgt jen s olivovým olejem a nebo v mírně kaloričtější verzi spojené s nádhernou vůní a chutí dobrého másla.

Potřebuji:

cuketu, šunku, vejce, sýr.

Sůl a pepř.

Zelené bylinky dle aktuální chuti - nejraději petrželku, bazalku nebo naťovou cibulku.

Mladé, malé a křehké cuketky ani neloupu, pouze jejich starší, narostlé sestry. Cuketu rozpůlím, vyškrabu dřeň se semínky. Tu trochu osolím a nechám vypotit na cedníku, stejně to provedu se vzniklou - vydlabanou cuketovou lodičkou. Vypocenou lodičku vytřu kuchyňskou papírovou utěrkou, dřeň vymačkám a zbavím vody, co to jde. Připravím si jednoduchou náplň do cuketových lodiček, k dřeni přidám nakrájenou šunku, vejce, bylinky podle inspirace a dostupnosti, opepřím čerstvě mletým pepřem. Naplním cukety a vršek posypu jemně strouhaným sýrem. Ve volbě sýru můžete také popustit uzdu své fantazii - plísňový sýr, parmazán, ani eidam nic nezkazí.

Pokapu olivovým olejem nebo úplně navrch položím tenké plátky másla. Peču ve středně teplé troubě 20 - 30 minut, dokud cuketa nezměkne a sýr nezezlátne.

Počet komentářů: 6

Co jsem upekla na Sv. Václava?

28. září 2010 v 18:54 | toffo | Hezké věci

Václavů, z obou dvou rodin bych napočítala určitě na všech prstech svých rukou. Kromě toho, že neumím napéct posvícenské koláčky, jsem si teď zavařila i s češtinou. Na všech prstech oběmi rukami? Na všech prstech obou rukou! Jen do mě! I do synáčka, který "taky zrovna na hodině chyběl!" Ví jen, že obouch neexistuje.

Takže........... v předvečer svátku Sv. Václava jsme objevili po x-letech, vracení se na jedno místo, opět něco ............... nového. První kostel, původně kapli, zasvěcený Sv. Václavovi v Čechách. Podle slov Antonína, byly v něm umístěny cenné obrazy, které - cituji doslovně:"Komanč odvezl pryč .... někam do muzea." Pokusím se zjistit oficiálější verzi.

Přeju Vencovi, Vášovi, Vašíkovi a Vendovi a všem V. vše nejlepší!

Přidat komentář

Zapečené dýňové misky

23. září 2010 v 6:41 | toffo | V toffo-kuchyni

Čas dýní přichází! S dýni jsem v kuchyni stále v počátcích experimentování, i když už své ověřené favority mezi recepty mám. Pokud budu přesná, jsou dva: placičky, které pekla Terezka v troubě, a dýňovou polévku od Bali, která zahřeje po těle i na duši.

Na "síti" jsem poznala dva dýňové fandy, možná fanatiky, ale jen v dobrém slova smyslu, Schnytlíka a a lydii z Labu. Lidia má značně neotřelé, inspirativní recepty, které stojí za vyzkoušení. Strašně ráda podle ní peču sladké. Ale tentokrát jsem vyzkoušela dýni.

Pro dvě osoby potřebuji:

1 kg dýně hokkaido,
100 g sýru Roquefort,
2 krajíce tmavého chleba,
2 stroužky česneku,

2 polévkové lžíce másla,
čerstvý tymián,
1 hruška,
hrst nahrubo nasekaných vlašských ořechů,

sůl.

Omytou dýni rozpůlím, vydlabu dřeň se semínky. Vnitřek dýně vytřu solí a nechám deset minut vypotit. Troubu rozehřeju na 180°C.

Po deseti minutách vytřu papírovou utěrkou vodu, kterou dýně vypotila. Do každé dýňové misky dám oříšek másla a snítku tymiánu. V troubě peču 45 minut.

pěkně vypečená po 45 minutách s přípravenou náplní

Mezitím si připravím náplň. Rozehřeju zbylé másle na pánvi, přihodím dva stroužky rozmáčklého česneku (po opečení ho stejně jako Ital vyhodím, dnes mi dělá jen aroma), hrst nasekaných vlašských ořechů. Dva krajíce chleba, dala jsem celozrnný se slunečnicovými a jinými semínky, nakrájím na kostky a přidám do pánve, opeču tak akorát, dokřupava. Až mi tahle restovaná směs vychladne, přidám do ní na kostičky nahrájenou hrušku a sýr.

Z předpečené dýně odstraním tymián, lístky z něj ale odrhnu a přidám k náplni.

Pak jen zbývá dýňové misky naplnit a znovu zapéct v troubě, přibližně 5 minut, dokud se sýr neroztaví.

Jedna taková miska vydá za poměrně sytý oběd. Lehká večeři to rozhodně není, leda by jste byli hladový jako vlci. Příště bych přidala ještě jednu hrušku navíc, ovocná příchuť dýni a sýru sluší a možná by stála za hřích hrst brusinek, jedlých jeřabin, červeného rybízu, klidně z kompotu, nebo zrníčka z granátového jablka. Pikantní, nakyslý vykřičník kompozici chutí - podle mého mínění - receptu chybí.

Tak hezké dýňování a dobrou chut!

Počet komentářů: 7

Curry

16. září 2010 v 13:14 | toffo | ♥Kuchařka pro syna - easy ♥

Jednoduchý a efektní recept, upravený pro "nemilovníka tepelně upravené zeleniny." Čím kvalitnější a originálnější koření a kokosové mléko použiješ, tím víc si pochutnáš. Pro kokosové mléko si klidně dojdi do DM drogerie, tu budeš mít nejblíž po cestě. hledej v Hypernově v regálu s exotickými přísadami.

Pro 4 osoby potřebuješ:

4 kuřecí prsní nebo stehenní řízky,

2 lžíce sojové omáčky,

1 vrchovatá kávová lžička curry (kari) nebo curry pasty, množství uprav podle jeho pálivé chuti,

2 polévkové lžíce oleje na smažení,

1 plechovka - 400 ml kokosového mléka,

naťová cibulka nebo pórek na posypání hotového pokrmu,

2 varné sáčky rýže (nejlepší volbou bude rýže jasmínová, budeš ale muset sáhnout hlouběji do peněženky).

Maso nakrájej na proužky a ochuť jeji sojovou omáčkou. Rozpal si pánev wok a vlij do ní asi dvě polévkové lžíce oleje. Až se z oleje začne kouřit, vhoď do něj maso a opékej, dokud maso není hotové. Při větším množství masa se může se stát, že při opékání pustí šťávu a začne se dusit. Za stálého míchání nech šťávu odpařit a maso opeč, aby dostalo zlatou barvu. Pak přidej curry, nebo curry pastu ( zelená je pálivější, než červená) chvilinku opeč, dokud nezavoní, nesmíš ho ale připálit. Ihned přidej kokosové mléko , ztlum teplotu sporáku a chvilinku - tak dvě minuty nech probublat . Souběžně s masem si uvař rýži podle návodu na jejím balení. Na talíři si jídlo posyp nadrobnou nakrájenou naťovou cibulkou nebo pórkem - "jíš i očima ."

Pokud by jsi "náhodou" potřeboval vegetariánskou verzi, místo 4 kuřecích řízků použit přibližně 800 g nakrájené míchané zeleniny - brambory, cuketu, paprikuk, cibuli, čerstvý špenát, mangold, květák. Postup je téměř stejný, jen zkrátíš čas opékání a prodloužím dušení v kokosovém mléce, dokud nebude zelenina měkká.

Další karí inspiraci můžeš hledat v kuchařce Jamieho Olivera - Šéfkuchař bez čepice "Dny plné chutí" na straně 32.

Dobrou chuť!

Počet komentářů: 2

Salátové nakopnutí 1 + 1

10. září 2010 v 7:47 | toffo | V toffo-kuchyni

Stačilo mi čistě náhodou tento týden přečíst dva články na salátové téma, Cuketkovu salátologii a recept na Selský salát podle Pohlreicha a bylo mi to jasné. Cuketkovi dávám zapravdu, že na salát prdím, resp. zapomínám. Přitom mírná obměna Pohlreichova receptu byla chutnou a sytou večeří. salát se ztracenými vejci

1 menší čínské zelí (ne pekingské) z bedýnky,

1 naťová cibulka,

20 dkg anglické slaniny,

dvě housky na krutony,

3 vejce, která nechám ztratit,

2 polévkové lžíce oleje,

1 polévková lžíce octa,

špetka soli.

Plátky slaniny opeču dokřupava na grilovací pánvi. Opečené nakrájím na nudličky. Housku nakrájím na kostičky a ve výpeku ze slaniny a trošce oleje také osmahnu, dozlatova, dávám si pozor na černoušky.

Vejce, jedno po druhém, vklepnu do naběračky a zlehka vnořím do vařící vody, do které jsem přidala lžíci octa. Mám se stále co učit, stále mi zůstávají bílkové ocásky, které se od ztraceného vejce oddělí. Vařím 3 minuty, aby žloutek zůstal tekutý.

Omyté a osušené zelí (suším v utěrce, salátová odstředivka mi ve vybavení kuchyně chybí), nakrájím na nudličky.

Ocet, olej a sůl našlehám v misce do lehké emulze. Olej používám olivový, ocet stále klasicky - kvasný, lihový, 8%. Jiným druhům zatím nepřišla moje rodina na chuť, stále ten správný hledáme.

A pak už to jde ráz na ráz, na salát nasypu slaninu a nakrájenou naťovou cibulku, přeliju zálivkou, nasázím vejce, obložím krutonky a přeji dobrou chuť.

Počet komentářů: 6

Bavorská pečeně na černém pivu

3. září 2010 v 14:22 | toffo | Omyly a co se nepovedlo :(

Dost často s dětmi bojuji o různé originální ingredience používané v receptech. Nejčastěji o maso, musí být výhradně libové, pokud možno zbavené všech možných tučných částí. Tahle bavorská pečeně z krkovice musí být báječná. Jednou jsem přistoupila na kompromis a použila vykoštěné kotlety a tento druhý pokus je z vepřové kýty. Kotlety byly jako náhrada rozhodně vhodnější, i když více sušší. Co se nedá tomuto receptu upřít, je ta báječná šťáva, která na závěr vznikne. Třeba se někdy dočkáme i té krkovice, počkáme, až děti odrostou....

Recept v originálním znění:

1,5 kg vykostěné vepřové krkovice,
250 g kostí z krkovice,
sůl,
pepř,
kmín (drcený),
2 stroužky česneku

(českého, s čínským raději stroužky přidejte),
2 cibule,
1 mrkev,
kousek celeru (podruhé jsem zkusila řapíkatý

a myslím, že je lepší volba),
1 pórek,
1/2 l černého piva,
1/4 l masového vývaru,
přepuštěné máslo na pečení.

Přepustím si máslo, rozpustím ho na pánvi a pak přecedím přes cedník vyložený plátýnkem. Osolené a opepřené maso (i kosti) na másle opeču ze všech stran. Přidám zeleninu (dávám jí i drobet více, než je uvedeno v receptu, posypu drceným kmínem, podliju vývarem a šoupnu do trouby. Do vývaru seškrábnu výpečky ze stran kastrolu. Péct se má 1,5 až 2 hodiny při 200 °C, ale podle mé zkušenosti z kýtou bych raději teplotu snížila a pomalu pekla alespoň tři hodiny. Během pečení podlévám černým pivem a půl litru je ho akorát.

Po dvou hodinách byla kýta propečená, ne však měkká. Abych zachránila dobu oběda, krátce jsem nakrájené porce masa opekla na zbylém přepuštěném másle, aby dostala lepší barvu i chuť a nechala jen v tom másle ještě deset minut táhnout v troubě. Vypečenou šťávu jsem slila zvlášť, zahustila jsem jí lžičkou máčeného bramborového škrobu a krátce povařila do zhoustnutí. Zeleninu jsem podávala zvlášť s masem, u když v původním receptu je určená jen k vyhození. Právě ta zelenina mi chutná víc než maso.

Bramborový knedlík jako příloha je dobrá volba, ještě lepší může být však knedlík chlupatý nebo jihočeský drbák. Knedlíková struktura by mohla být pórovitější a měkčí, aby se ta skvělá šťáva dobře vsakovala.

Velmi podobná pečeně se prý podává na pivním festivalu Oktoberfest v Mnichově a ten téměř klepe na dveře. Když už se tedy do Mnichova letos nepodíváme, zaoktoberfestujeme si doma v kuchyni. Guten Appetit!

Počet komentářů: 7

Med od Domažlic

2. září 2010 v 12:59 | toffo | Na "nákupech" s košíkem nebo jen krmení čočky fotoaparátu

Shodou okolností jsem se ocitla v jednu srpnovou sobotu na farmářském trhu v Domažlicích. Ještě před jejich začátkem mě už velice zajímala jejich organizace, téměř do dvanácti hodin bylo Náměstí Míru plné automobilových a motocyklových veteránů, kteří zde startovali svůj závod. Úderem dvanácté veterány vystřídali farmáři. Zboží prodávali přímo ze zavazadlových prostor svých automobilů, vzorky vystavené na kempinkových stolcích. Střídaly se nejčastěji brambory a med, sem tam nějaká mrkev. Chodské koláče pečené z vlastního másla, oslík v ohrádce dětem pro pobavení.

Medu není ale nikdy dost, obzvlášť toho tmavého lesního. A tak jsem se pro sklenici vydala. A od čiperné paní obchodnice jsem si na památku odnesla i výřečný zážitek, ze kterého jsem byla zpočátku mírně v šoku a pak mile pobavená. Nakonec, tak nějak by to mělo fungovat. Kromě ceny na mě paní spustila příval slov: že ona někdy prodává za 120,- a někdy sleví na 110,-, aby polichotila zákazníkům, bývá na náměstí v sobotu, ale i ve středu a kdeže to bydlím, jó, jsem na návštěvě, tak ať sousedům strejdy řeknu, jak jsem u ní nakoupila a že ve středu nebo v sobotu tu bývá, ať to řeknu i dalším příbuzným, ať jí udělám reklamu - a spiklenecky na mě mrká.

A protože strejda bydlí fakt tam, kde lišky (letos krávy) dávají dobrou noc a z původních 36 stavení zbylo jen 6, rozhodla jsem se udělat rozené obchodnici reklamu tady: