Ať je zima nebo úmorné horko, ať nohy vypovídají službu, duch se neobejde bez deníků a tělo bez melanže. Vždy je tu nějaký důvod, proč jít do kavárny.
Do vídeňské kavárny naproti tomu nejen že dopoledne vstoupit můžete, ale dokonce byste měli, poněvadž si tu můžete k melanži poručit sázené vejce a žemli s máslem. Co je melanž, hnědá a černá káva, už jistě víte. Taky vás ani nenapadne objednat si šálek, ba - ještě hůře - konvičku kávy. Nebo přece? Řekněte jednoduše "Malou černou, prosím" a číšník vám donese malé espreso. Velká hnědá je, jak si můžete domyslet, velké espreso s trochou mléka, kapucín má v sobě trochu smetany a drožkář se říká černé kávě ve sklenici nahoře se šlehačkou. Název připomíná kočí, kteří dříve čekávali před kavárnami na zákazníky, v jedné rure drželi opratě a ve druhé ušák s kávou. Kočírovali většinou drožky kočáry tažené pouze jedním koněm.
Chcete-li z turistů definitivně povýšwit na hosty, objednejte si žemli (místo německé housky) neb kipferl (místo rohlíku) a číšníka oslovte "pane vrchní." Po sté návštěvě mu můžete říkat i "pane Franci" a po tísící dokonce jenom "Franci."
Monika Czernin
Vídeň: Návod k použití
Petr | 
Zde hledá 
Mooooc hezké,lichotí to nám kavárenským povalečum:),ještě si udělat na to poflakování víc času!