Velký pátek

2. dubna 2010 v 8:46 | toffo |  Velikonoční šuplík
Velký pátek - velký půst. Po celém Klenčí se dnes oheň nerozdělává a ze žádného komínu se nekouří. Kdo může, jde do kostela, aby se dostal do lavice a nemusil stát, neboť dnes budou se opět zpívat pašije, bude kázání, odhalí se kříž a otevře se boží hrob, nejméně dvě hodiny to potrvá, než kněží dole a kantoři nahoře všecko odzpívají.

Bílý den už dávno zavřel své jasné oči a kalný, temný večer padl na kraj a dusil ho ve svém sychravém objetí. Venku ustavičně drobně pršelo, až do světnice bylo slyšeti, jak pod okapem na plesknatých kamenech záspi rozrážejí se padající kapky ze střechy; jindy by se byl Král radoval a vítal jarní vlažičku, ale dnes - o Velkém pátku - se jí lekal, neznámý, tajemný strach zaplavoval jeho duši, chodil od okna k oknu, díval se do tmy, ale ani jediná hvězdička se naň neusmála. Opravil tedy na krbu louč, usedl za stůl, a jen aby něco řekl, optal se lhostejně:
"Copaks nám dnes, matko, uvařila?"
"Co ty nerad,"usmála se selka.
"Snad ne kaši?"
"Uhodls, a krupičnou k tomu."
"Alespoň rýžová kdyby to byla."
"O Velkém pátku musí jíst hospodář to, co mu chutná jako žluč a ocet Kristu Pánu. Proto jsem dnes kaši vařila, pět kabátů jsem jí dala, aby chutnala nám a nikoli tobě."
"Alespoň chléb polož k ní na stůl,"prosí hospodář.
"Chléb jsme dnes dojedli, na nový jsme zadělali, zítra k obědu už budeš míti rozpek solí a kmínem posypaný, ale dnes musíš být pořadovný, a ne vybíravý. Jez, co máš, a pros Pánaboha, abychom to vždycky měli."

Jako kněžka vážně a moudře mluví selka a hospodář už mlčí, žehná křížem sebe i mísu a pouští se do jídla. Zdravý hlad mu je koření, i když nechutná jazyku, chutná žaludku, chuti dodává mu i Hanýžka s Marjánkou, ba i malá Pepka pochutnává si na kaši, Králová ji chová na klíně, nabere sousto na lžíci, ofouká je a dřív než sobě
podá je dítěti, jež třepá ručkama a volá: "Pápu, pápu, eště pápu…"

Měkce hledí Král na svoji ženu, na své děti, ani neví, že pojídá protivnou jindy kaši, že už lžíce chrastí na dně veliké mísy, takže Marjánka vstává, vyškrabuje hrnec, znovu mastí a sype, sama však první pouští lžíci z ruky, klade ji na stůl a čeká, až se všichni nasytí, aby uklidila stůl a umyla nádobí.

Jindřich Šimon Baar - Osmačtyřicátníci
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kaše o pěti kabátech je kaše politá máslem, medem, pak posypaná cukrem, skořicí a perníkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DolceVita DolceVita | Web | 2. dubna 2010 v 17:04 | Reagovat

Kaše o pěti kabátech je s každou vrstvou sladkého dodatku rafinovanější a rafinovanější :-) U nás dnes byly na programu čirou náhodou bramborové placky se sladkou náplní. 1x s tvarohem, 1x s povidly, 1x s povidly a mákem :-) Velký Pátek bez masa :-)

Večer zadělám podle plánu na mazance a zítra vyrážíme na velkou narozeninovou oslavu, tak na tradiční velikonoční dobroty mohu na den či dva zapomenout.

Veselé Velikonoce celé rodince!
Šárka

2 Yva Yva | Web | 4. dubna 2010 v 3:43 | Reagovat

Co Ty všecko nečteš? Nádhera! Přeji veselé Velikonoce! :-)

3 toffo toffo | Web | 13. dubna 2010 v 8:18 | Reagovat

Zrovna Osmačtyřicátníci jsou plní popisů každodenního běžného života na Chodsku, jak se pekl chléb, jak se malovala vajíčka. Tento díl se čte sám. Knížka je po babičce a čtu jí z nostalgie, protože do toho kraje jsme jezdili a jezdíme na prázdniny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama