V prosincovém čísle časopisu Apetit mě velmi zaujal obrázkový postup filetování kapra. Ryba bez kostí, to by padla ta jediná, velká překážka, pro kterou zbytek mé rodiny ryby nemá rád na talíři. Vzpoměla jsem si na svá dětská léta a vydala jsem se s mojí Aničkou pro kapra na sádky. Stylově, procházkou se sáňkami, díky předvánoční sněhové nadílce. Kapřík měl ukázkovou váhu 2,7 kg a byl to naháč bez šupin, tak jak Apetit doporučoval.
Kapra jsme si přivezli už "praštěného,"jak jsem poprosila pana rybáře. O tom, že nám ho "praštil" ne moc dobře, jsem se přesvědčovala skoro celé dvě hodiny filetování (prostě se cukal a nevím, jestli to za ty nervy stálo). Kůži kapra jsem pod vodou očistila nožem. Odstranila hlavu a ocas. Vyjmula vnitřnosti. Teď začal proces filetování: od hřbětu - začinala jsem v místech od hlavy jsem pomalu podél kostí odstraňovala maso. Získala jsem dvě krásné poloviny.
Poloviny jsem nakrájela na porce. Každou porci jsem opatrně až na kůži nařízla ve vzdálenosti 3 mm - tedy alespoň jsem se o to snažila. Zářezy mají rozdrtit kosti, které se při tepelné úpravě kapra mají v mase rozpustit. Nejdůležitější je být precizní se zářezy v místech hřbetu kapra, kde se nalézá mnoho malých kostí.
Možná tím, že jsem pro kapra zvolila jinou úpravu, než smažením v trojobalu, jsem přesto kosti cítila. Možná jsem také nebyla přesná v třímilimetrových zářezech. Ale nebylo to nic, co by se nedalo překousnout :-). Protože jsem škrhola, zbytek "odfiletovaného" kapra skončil v troubě, na másle a s kmínem. Taková klasická porce pro kočku (alespoň tu z pohádky):
Když se muž vrátil z práce, Anička za ním hned běžela a jako hlavní novinu dne, mu hlásila: "Tati, víš co se stalo? Máma zabila vánoce!"
.
Zde hledá 
Tak to skláním pomyslný klobouk, jseš šikula! Já bych se do takového piplavé práce asi nepouštěla. Kdo chtěl rybu bez kostí, dostal u nás pangase - smaženého a na marinovaného s bílým vínem a na zelenině. Tvá dcerka má skvělé hlášky
, podle nadpisu jsem čekala úplně něco jiného 