Říjen 2009

Nudle se zelím

27. října 2009 v 17:42 | toffo |  Recepty z Chalup
Zelí nakrájené na čtverečky, podle tvaru použitých těstovin. Vařím podle babičky z Chalup. Pokud použijete nudle, nebo dokonce špagety, nakrájejte zelí na proužky.

Potřebuji:
polovinu menší hlávky čerstvého zelí,
1 balení těstovin - 400 - 500 g - flíčků, nudlí, nebo špaget,
100 g slaniny nebo uzeného špeku,
sůl, pepř.


Slanina dodá zelí příjemnou vůni. Babička jí v receptu nepoužívala, ale já si tuto inovaci neodpustím - díky mým masožravcům.


Slaninu nakrájím na kostičky a na pánvi jí opeču do zlatova. Při přípravě nejraději používám zcela nešumavský wok - další ústupek od původního receptu díky moderní kuchyni. To už mám ústupky dva a tím raději končím.


Na vyškvařenou slaninu přihodím nakrájené zelí a za stálého obracení a promíchávání na woku opékám i zelí. Nejprve zprudka, po 10 minutách osolím, zmírním plamen a pokračuji v opékání dalších 15 minut. Dokud zelí stejnoměrně nezhnědne. Nesmí se však připálit, to by mu zůstala nepříjemná hořká chuť.


Flíčky, nudle nebo špagety uvařím podle návodu a přidám k opečenému zelí. Chvíli restuji společně, aby se chutě spojili. Podle potřeby osolím, každý si okoření svojí porci sám, podle chuti jen mletým pepřem.


Možná někdo tento recept nazývá šumavské zelí, nebo šumavské nudle. Pro mě to jsou naše nudle Chalupské.

Dvojctihodné koláče

21. října 2009 v 10:12 | toffo |  Omyly a co se nepovedlo :(
Obdivuji každého, kdo dokáže vykouzlit malé koláčky, posvícenské, svatební, na jedno, dvě kousnutí. A je po koláčku. Já přesně vím, proč místo slovesa pečení používám kouzlení. Koláčky jsem se už několikrát zkoušela a po posledním pokusu to vzdávám. Já totiž nepeču koláčky, ale nafouklé sopky. Koláčky mi v troubě vyběhnou, náplň z nich stéká jako láva . Budiž mi útěchou, že je to rodové prokletí. Moje maminka má s koláčky stejnou zkušenost. My máme v ruce velké, chodské koláče, ale o nich až přístě.
Jako poslední mě okouzlil recept z Rande s gurmánkou v české kuchyni. Dvojctihodné koláče, rodinný a lety prověřený recept od paní Vlasty Dvořákové - to pro mě byla výzva. Jako když býkovi v aréně máváte červeným hadrem před očima. Teď nebo nikdy!

Těsto bylo nádherné. Nadýchané a měkké jako prachová peřinka. Malá Anička nikdy neodolá a těsto si pohladí. A pak to šlo už raz dva, šup,šup, cak, cak, jen aby koláčky na plechu nepřekynuly a nesoptily.
U druhého plechu zkouším kromě rychlosti další fintu, každý koláček zmáčku do placičky, když mám hotový celý plech, tvořím teprve důlky na druhou náplň. Spěchám, aby koláčky nesoptily, tak už mi ani nezbývá čas hrát si s rovnoměrným okrajem koláčku.


A vedle mne si v klidu, beze spěchu, hraje Anička se svými koláčky.

Upečeno. A soptily. To je náš společný výsledek, můj a mé pětileté dcery. Poznáte snad deset rozdílů? Já ani jeden.

Z celého snažení jsem vybrala jeden, jediný vzhledný kousek. Ale tvarem stejně připomíná buchtičku. Jediným úspěchem bylo, že skvěle chutnali.
Teď už vím - že nikdy! Ani výborná receptura a troufnu si říct, šikovné ruce nestačí, když se nedíváte pod ruce zkušené hospodyni. Ty drobné triky, fígle mezi řádky nevyčtete.

Quiche, žampiónový s pórkem

19. října 2009 v 19:38 | toffo |  V toffo-kuchyni

Podzimní lesní úroda se nekoná, letos jsme o ní ochuzeni. V lese ani houbičky. A tak si svojí houbařskou vášeň zcela konzumně nahrazuji baleným táckem žampiónů. Bude rychlá večeře, protože do košíku přihazuji hotové, dokonce vyválené listové těsto. A využívám domácí zásoby sýrů.

Na náplň quiche potřebuji:
asi 20 dkg žampionů,
1 velký pórek - a z něj jen polovinu, tu křehkou, bílou,
asi 10 dkg anglické slaniny,
asi 15 dkg mozzarelly,
a 5 dkg sýru s chutí ementál - v mém případě značka Grünländer,
2 lžíce kysané smetany,
2 žloutky a dvě celá vejce,
sůl a čerstvě mletý pepř.

Jeden žampiónový klobouček, pár plátků krájených žampiónů a pár proužků anglické slaniny na ozdobu.

Na korpus mám koupené hotové těsto od Wewalky. Stojí za to, vytvořit si vlastní, křehké těsto. Opravdu skvělé je toto z praktického kulinária (jen vynechejte cukr), příznivce zdravé výživy potěší Terezčino z celozrnné mouky.
Další zdravou variantu ze špaldové mouky najdete u Dolce Vity.

Těsto mám tedy hotové, vrhám se na přípravu náplně. Na lžíci olivového oleje a plátku másla osmahnu očištěné žampiony, nakrájené na plátky. Pro masožravce přidám na proužky nakrájenou anglickou slaninu. Pár proužků slaniny i pár výstavních plátků žampionů si schovám na konečnou ozdobu quiche.
Až žampiony zavoní a dostanou hnědou barvu, přidám rozpůlený, omytý pórek, nakrájený na silnější špalíčky. Chvíli společně restuji, mírně osolím, aby pórek změkl. A nechám vychladnout.

Nastrouhám - na struhadle na široké slzičky - oba druhy sýrů. Smíchám s kysanou smetanou a se žloutky i s celými vejci. Přidám vychladlou směs z pánve. Kořením jen solí a čerstvě mletým pepřem. Chci zachovat jen jemnou, houbovou chuť žampiónů.


Náplní plním předpečený korpus z listového těsta. A zdobím - jemně do náplně přitlačím houbové plátky. Klobouček žampionu si můžete naplnit vším, co vás jako překvapení napadne.
Celý quiche jsem zapekla při 180°C do zatuhnutí náplně - asi 20 minut.
Hotovo. Dobrou chuť (stejně byl lepší druhý den ráno ;-)).