Červenec 2009

Výborný koláč - Dolce Vita

21. července 2009 v 6:07 | toffo |  V toffo-kuchyni
Kvůli tomuto koláči se už od února těším na rybízovou úrodu.



Vyzkoušela jsem jej i s jablkovou náplní, to vynikne jeho tvarohová vláčnost. Koláč je jemný.


Rybíz mu přidá jiné vlastnosti, šťavnatost a plnou chuť léta.


Ratatouille a tajemství věčné štíhlosti

15. července 2009 v 20:36 | toffo
Francouzky netloustnou. Pěkný název pro knihu. Možná jsem čekala humornou knihu plnou, možná štíhlou, s nadhledem. Možná ala Halina. Nadnesené fejetony o boji s nadbytečnými kily hubených a šik francouzských žen. Můj první nápad? Skvělý dárek pro Markétu, pro kterou je Francie a Paříž snem a láskou. Název knihy k tomu svádí.
Narazila jsem na knihu, která je návodem pro zdravý životní styl a domácí vaření. Tu věnovat hubené a super štíhlé Markétce? Absolutně mimo. To samé si myslím o českých kuchařkách, málo která svojí rodinu odbývá polotovary, nebo průmyslnými omáčkami, polévkami v sáčku. S domácí kuchyní na tom v Čechách nejsme vůbec špatně, pokud porovnávám své okolí, zkušenosti svých známých ze cest do zahraničí a v ne poslední řadě TV pořady o "hubnutí." V Čechám jsme více - méně "prožraní," za hranicemi nedokáží vykouzlit šťávu, nebo sos bez použití průmyslového sáčku. Samozřejmě to může být "TV masírka a přehánění pro zvýšení sledovanosti."
Jaká myšlenka se mi zdá v knize nejdůležitější? Používání sezónních potravin v příslušném ročním období. Možná v globálně propojeném světě, ve kterém jsou všechy možné druhy ovoce a zeleniny po celý rok na trhu, brzy ztratíme přehled a náš zdravý selský rozum.
Ale konec mudrování, do oka mi padl recept, jednoduchý, jako stvořený pro aktuální zeleninu a …. pomalé vaření. Sólo stvořené pro můj pomalý hrnec.

Zeleninový guláš - ratatouille - pro 12 porcí potřebujete:
1,5 kg rajčat,
1,5 kg cukety,
1,5 kg lilku,
12 stroužků česneku,
1 svazek petrželky nebo bazalky,
sůl a čerstvě namletý pepř,
2 polévkové lžíce panenského oleje,
čerstvě nasekanou petrželku nebo bazalku na ozdobení.

Omytá rajčata, cukety a lilek nakrájejte na silné plátky. Ve velkém polévkovém hrnci na sebe vrstvěte zeleninu v následujícím pořadí: lilek, rajčata, cuketa. Mezi jednotlivé vrstvy vkládejte stroužky česneku a snítky petržele nebo bazalky. Ochuťte solí a pepřem.


Duste pod pokličkou na velmi mírném plameni, dokud zelenina nezměkne. Asi 2 až 2,5 hodiny. V pomalém hrnci po ten samý čas na stupni high.




Nechte vychladnout a za dvacet minut podávejte. Dochuťte, přidejte trochu olivového oleje a dostatek čerstvě nasekané petrželky nebo bazalky.

Recept jsem vyzkoušela v menším množství: 300 g rajčat, 300 g cuket a 300 g lilku. Opravdu není třeba podlévat ani kapkou vody.

Nejpřekvapivější je lahodná, přírodní a koncentrovaná chuť "vývaru" ze zeleniny.


A víte - p r o č F r a n c o u z k y n e t l o u s t n o u ?

Francouzky jedí mnohem více ovoce.
Francouzky milují chléb a neumí si představit svůj život bez sacharidů.
Francouzky nejedí produkty bez tuku, bez cukru apod. - zkrátka nic, co bylo uměle zbaveno své přirozené chuti. Raději si dopřejí střídmou porci nefalšované kvality.
Francouzky zbožňují čokoládu, zejména tu tmavou, mírně nahořklou a sametové konzistence, co voní po oříškách.
Francouzky vnímají, co jedí, všemi pěti smysly, takže jim méně připadá více.
Francouzky se snaží, aby každý týden zachovaly vyvážený poměr mezi příjmem jídla a pití a pohybem.
Francouzkám se stává, že sejdou z vytyčené cesty, ale vždy se na ní zase vrátí, neboť takové případy považují za dočasné výkyvy, nikoli za nutný konec svého snažení.
Francouzky se neváží příliš často, spíše se spoléhají na své dlaně a oči a také na to, jak se cítí v oblečení.
Francouzky si dávají tři jídla denně.
Francouzky ustavičně nesvačí.
Francouzky dbají na to, aby nikdy neměly hlad.
Francouzky dbají na to, aby se nikdy necítily přejedené.
Francouzky trénují chuťové pohárky své, ale také svých dětí a to již od útlého věku.
Francouzky ctí rituály spojené s jednotlivým denními jídly a nikdy nejí vestoje, za pochodu ani u televize.
Francouzky se moc nedívají na televizi.
Francouzky mnohdy ani nemají, na co by se v televizi dívaly.
Francouzky jedí a podávají sezónní potraviny, umí totiž ocenit jejich chuť a hodnotu. Vědí, že co je dostupné, není vždy kvalitní.
Francouzky rády objevují nové chutě a stále experimentují s bylinkami, kořením a citrusovými šťávami, díky nimž proměňují známé pokrmy ve zdánlivě úplně nové.
Francouzky se snaží vystříhat extrémních teplot konzumovaných pokrmů. Ovoce a zeleninu si dopřávají v pokojové teplotě, kdy doslova překypují chutí. Totéž platí o vodě.
Francouzky nemají v oblibě tvrdý alkohol.
Francouzky si pravidelně dopřávají víno, ovšem k jídlu a vždy jen jednu sklenku (možná dvě).
Francouzky "ujíždějí" na šampaňském - dávají si ho místo aperitivu a jen tak k jídlu. Klidně si otevřou láhev kdykoli, nečekají na zvláštní příležitost.
Francouzky pijí vodu a to v průběhu celého dne.
Francouzky pečlivě volí, které požitky si dopřejí a jak je vykompenzují. Uvědomují si, že i drobné změny (jak ve smyslu povolení, tak i přitažení pomyslné uzdy) mají velký význam a že v dospělém věku si zodpovídáme samy za dodržování vyvážené životosprávy.
Francouzky velmi rády nakupují na tržištích.
Francouzky si dopředu plánují, co uvaří a i doma pojímají jednotlivá denní jídla jako sled několika menších chodů.
Francouzky vědí, že stravování doma může mít stejný šmrnc jako stravování v restauraci.
Francouzky se rády baví doma.
Francouzky chodí všude pěšky, je-li to možné.
Francouzky jdou vždy raději po schodech, než jedou výtahem, je-li to možné.
Francouzky se hezky obléknou, i když jdou jen vynést smetí (člověk nikdy neví).
Francouzky mají svou hlavu a nenásledují masové trendy.
Francouzky zbožňují módu.
Francouzky vědí, že skvělý účes, láhev šampaňského a parfém božské vůně umí zázraky.
Francouzky vědí, že s láskou přichází štíhlost.
Francouzky se vyhýbají všemu, co stojí hodně námahy a přináší málo radosti.
Francouzky si moc rády chodí posedět do kavárny - milují ten čas, kdy nic nedělají, jen si vychutnávají to kouzlo okamžiku.
Francouzky se rády smějí.
Francouzky jedí pro radost.
Francouzky nedrží diety.
Francouzky netloustnou."


Jsme zamilovaní do ...quiche ;)

9. července 2009 v 12:33 | toffo |  V toffo-kuchyni
Jako první jsem vyzkoušela Tarte a'l'oignon alsacienne Frankreich od DolceVity. S velkým úspěchem jsem ho letos nabídla koledníkům na velikonoce. Česká nádivka mu záviděla, zůstala nepovšimnuta.
Tento recept jsem obměnila jen tím, že část cibule jsem nahradila 200 g mraženého listového špenátu a přidala vejce.


Suroviny k přípravě náplně špenátového quiche:

3 velké cibule (nebo takové množství cibule, které ty 3 velké může představovat),
200 g listového špenátu (v našem obchodě dostupný jen mražený, ale díky za něj),
150 g anglické slaniny,
200 g kysané smetany,
150 g tvrdého sýru,
4 vejce,
troška provensálského koření (nebo pro obměnu chuti bazalka),
sůl a pepř.

Na trošce oleje nechám oškvařit kostičky anglické slaniny, přidám cibuli, nakrájenou na silnější plátky. Podusím pod pokličkou do příjemné, nazlátlé barvy. Pak přidám mražený špenát , ve směsi cibule a slaniny povolí. Náplň nechám prochladnout, pak přimíchám vejce, kysanou smetanu, osolím, opepřím. Okořením v prstech rozemnutým provensálským kořením.

Na korpus quiche nejčastěji používám lístkové těsto.
V mezičase, kdy mi stydne špenátová náplň, si těsto vyválím a nechám předpéct v troubě na 200
°C. Tvá to asi 10 minut.


Mezihra:

Těsto ve formě se má po dně propíchat vidličkou, aby se koláč "nenafoukl" jako horkovdušný balón. Dalším balónovým protiopatřením je zatížení dna suchými fazolemi. Ale jak je vidět na mé fotce, fazole doma nebyly, zato hrách ano. Po mé zkušenosti - NEDOPORUČUJI! Seděla jsem nad formou, jako Popelka, které holoubci na pomoc nepřilétli.


Předpečený korpus naplním špenátovou směsí:


A zapeču dalších 20 minut, dokud mi celý quiche nezezlátne.


Podle doporučení se quiche má nechat alespoň 10 minut zatáhnout, aby se lépe krájel. U nás dáváme přednost quichi vystydlému, nejraději ho máme druhý den, úplně studený. Tím se pro mě stává favoritem pro slavnostní tabule, grilování, pohoštění. Můžu si je nachystat den dopředu.

Když už quiche, tak od odborníků na Francii! Ten nejvíce chutná mým dětem. Proč? Nekouká z něj na ně žádná zelenina! Nevím, jestli by pro francouze bylo dětské zvolání: "To chutná jako pizza!", oceněním. Já vím, že je.

Dalším bodem pro quiche je skutečnost, že díky jemu můj muž skousl cuketu. Kousl, spolkl, přidal, snědl. Celou půlku, s chutí.

Moje experimentální cuketová náplň do quiche:

1 menší cuketa o váze 200 - 300 g,
200 g sýru Paladin dort s modrou plísní (nebo niva),
200 g kysané smetany,
4 vejce,
sůl, pepř a provensálnské bylinky.

Cuketu jsem nakrájela na špalíčky asi 0,5 cm silné. Na olivovém oleji jsem je lehce osmahla, jen aby cuketa "dostala barvu." Vejce jsem rozmíchala s kysanou smetanou, nastrouhaným sýrem. Přidala vychladlou cuketu, lehce osolila (sýr je dost slaný), opepřila, přidala provensálské bylinky.

K mojí spokojenosti mi jen chybí ten Terezčin s lososem. Na ten jednou dojde a bude jenom můj.



Šlejšky, pečený

6. července 2009 v 11:57 | toffo |  Recepty z Chalup
Máte rádi bramborové krokety?
Tady je "kuchyňský fígl" babičky z Chalup.

Jednoduchá proměna klasických bramborových knedlíků v křupavé kousíčky. Použijte své oblíbené bramborové těsto. Rozdělte ho na čtyři díly a každý vyválejte do čtyř válečků - pramenů (skoro jako na vánočku) cca 2 cm silných. Každý pramen nožem pokrájejte asi 2 cm dlouhé dílky. Naskládejte na vymaštěný plech:


A do šiku!


Upečte v rozhřáté troubě do zlatova:


A rozestupy se nám mírně rozjely :


Tip na oběd z "jedné trouby." Znáte recept kuře "ala kachna," tedy kuře pečené na zelí. Přidejte do trouby i šlejšky. Klasický nedělní český oběd se peče sám. Není třeba skákat celé dopoledne okolo plotny.




Frittata - Jamie Oliver

6. července 2009 v 8:32 Video cooking